Luigi Pirandello (1867 – 1936)

Italský prozaik, dramatik a divadelní režisér, nositel Nobelovy ceny. Pocházel z podnikatelské rodiny v sicilském Agrigentu, studoval literaturu a filosofii na univerzitách v Římě a Bonnu. Byl univerzitním učitelem literatury, po první světové válce režisérem a divadelním ředitelem. Hodně cestoval a stranil se politiky. Zemřel v Římě.
Po nevalných básnických pokusech vynikl v próze a v dramatu. Výrazně ovlivnil evropskou dramatickou tvorbu 20. stol., ve dvacátých a třicátých letech i českou. Pojem – pirandellovské drama. Hlásil se k pragmatismu.
romány:
Nebožtík Matyáš Pascal, Staří a mladí, Jeden nikdo, sto tisíc
novely:
Lásky bez lásky, Novely, pro jeden rok
hlavně však dramata:
Sicilská komedie
Šest postav hledá autora
Jindřich IV.
Nahé odívati
Každý má svou pravdu
Dnes večer improvizujeme
ŠEST POSTAV HLEDÁ AUTORA
Podtitul „hra, kterou je třeba udělat“. Z roku 1921, vrcholné autorovo dílo.
Pod vedením režiséra za přítomnosti ředitele, inspicienta, vrátného a herců probíhá na jevišti divadelní zkouška. Tu přeruší příchod šesti postav – příslušníků jedné rozvrácené rodiny (Otce, Matky, Syna, Nevlastní dcery, Holčičky a Chlapce), které se domáhají nalézt pro svůj životní příběh autora. Odcizené vztahy mezi otcem, matkou a dětmi z prvého a druhého manželství se střídavě vyjevují vyprávěním a hereckým ztvárněním, které následně režisér zkouší s herci. Do zkoušky pak skutečné postavy zasahují. Mizí tak rozdíl mezi živou skutečností a divadelní iluzí. V dialozích se vyjasňují vztahy mezi autorem a režisérem i mezi postavami a herci, kteří je na jevišti ztvárňují. Osudy postav jsou však otevřeny i divákovu domýšlení a dotváření.
Hra plná překvapivých a paradoxních situací vypovídá o komplikované filozofii moderního světa, o neschopnosti vzájemné komunikace mezi lidmi a o rozpadu mravních hodnot. Pirandello jako zkušený, dramatik a divadelní praktik využil tradičních prostředků improvizované commedie del’arte, osvědčených postupů „divadla na divadle“, i filozofických dialogů mezi Režisérem a Otcem k neobvyklému dramatickému tvaru, který ovlivnil další vývoj světového divadla a přispěl k zrušení vzdálenosti mezi jevištěm a hledištěm.