VIŠŇOVÝ SAD

Drama o 4 jednáních, poslední hra A. P. Čechova.
Aristokratka Ljubov Andrejevna Raněvská přijíždí na své venkovské sídlo v Rusku z Paříže, kam před lety odcestovala po smrti mladšího syna Gríši s dcerou Aňou. Usedlost, na níž hospodaří nevlastní dcera Raněvské Varja, je bez prostředků. Jako možnost záchrany se jeví prodej pozemků pro stavbu letních bytů, což doporučuje Varjin nápadník, kupec Lopachin, pocházející z nevolnické rodiny, která na panství dříve žila. Prodejem pozemků by byl ovšem likvidován starý višňový sad, což je pro Raněvskou a jejího bratra Ganěva nepřijatelné. Rodina však prostředky nezíská a v dražbě panství získá Lopachin. Ten, veden vidinou budoucího zisku z prodeje pozemků dává příkaz višňový sad vykácet. Pro Raněvskou a Ganěva to znamená nostalgické rozloučení s minulostí, Varja se s Lopachinem rozchází. Raněvská doprovázená komorníkem Jašou se vrací do Pariže. V domě, z něhož všichni odjíždějí a který má být demolován, zůstává starý nemocný sluha Firs jako symbol zániku starého světa. Jedině Aňa a její nápadník, student Péťa Trofimov, bývalý domácí učitel Gríšův, věří tomu, že Lopachin bude pánem majetku jen dočasně, neboť “lidstvo jde k nejvyšší pravdě, k nejvyššímu štěstí, jaké je na zemi možné”.
Lyrické drama je prostoupeno symbolikou postav, vztahů a prostředí. (Raněvská, Gajev – pasivní odcházející svět feudální aristokracie, Lopachin – aktivní nástup činorodého měšťanstva, Trofimov, Aňa – mlhavé vize šťastné budoucnosti. Rodinné, milostné a stavovské vztahy symbolizují konec patriarchálních poměrů a nové sociální vztahy, višňový sad – symbol rodové tradice a spojení s půdou apod.). Žánrově využívá autor tragikomických prvků, pracuje s groteskní nadsázkou a s parodijním opakováním některých motivů.
Znaky lyrického, čechovského dramatu:
příběh není dramaticky nejdůležitější
v popředí jsou lyrické partie, emocionálnost
drama nemusí mít protagonistu (viz Tři sestry), výjimkou je Ivanov
bez dramatické ekonomie
jde o zachycení všedního života
účast s lidským osudem