Mackbeth

– hra o touze po moci, touha vládnout. Mackbeth zabije krále aby mohl vládnout. Sudičky mu předpověděli že ho zabije muž který není zrozen z ženy a až se pohne les. Jeho hlava byla nabodnuta na kůl.
Othello – tragédie se odehrává v Benátkách v 15. století. hra má 5 jednání. Othello velmi miluje dceru senátora Brabantia – Desdemonu. Otci se jejich vztah nelíbí a brání své dceři ve sňatku. Othello se s Desdemonou vezmou. Brabantio pak umírá a mladí manželé odjíždí na Kypr. Tragický konflikt vrcholí v okamžiku, kdy Jago Othellovi namlouvá že mu byla Desdemona nevěrná s Cassiem. Aby mu Othello uvěřil nastraží Jago Desdemonin šátek do Cassiova pokoje. Othello intrikám Jaga uvěří a ze žárlivosti svou věrnou ženu uškrtí. Pak ale pozná že Jago si vše vymyslel, neboť Othella podezříval, že se schází s jeho ženou. Othello se pokusil Jaga zabít, ale pouze jej zraní a sám se probodne.
„Král Lear“ – toto dílo vzniklo na podkladě keltské pověsti. Britský král Lear chce mezi své tři dcery Kordélii, Goneril a Regan rozdělit majetek a zemi podle toho, jak ho má která ráda. Uvěří falešným výrokům Goneril a Regan. Kordélii pošle do vyhnanství za upřímná slova, že ho má ráda, „jak velí povinnost, nic míň, nic víc“. Lear brzy poznal opravdové city svých dcer. Skutečně ráda jej měla pouze Kordélie. Lear z tohoto zjištění zešílel. S Kordélií se setkává až v Doveru při bojích mezi Brity a Francouzi. Oba jsou zajati a Kordélie pak umírá. Lear pod tíhou svědomí a pocitu viny vůči své dceři a také umírá.
Česká renesance a humanismus
Od 1/2 15. stol. – do zač. 17. stol.
renesanční názory se u nás neprosadily, silný vliv katolické církve, důraz se klade na vzdělanost, chce rozvíjet schopnosti jedince a touho po vzdělání.
Literaturu dělíme na:
literaturu naučnou
literaturu zábavnou
Naučná literatura
psána latinsky
Jan z Rabštejna
„Dialogus“ – rozmluva 4 šlechticů o politických poměrech.
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – vyšší šlechtic, dvořan, básník a prozaik, cestovatel, psal filozofické prózy, ódy a elegie.
Jan Campanus Vodňanský – rektor KU, později  Zikmund Winter – Mistr Kampánus.