STAROVĚKÁ LITERATURA (VÝCHODNÍ KULTURY, ŘECKÁ A ŘÍMSKÁ LITERATURA)
Orientální literatura
Literatura předního východu
sumerská, akkádská (Mezopotámie) – 4. tis. př. n. l., psalo se klínovým písmem na hliněné destičky pomocí trojhranného rydla. Na území dnešního Iráku vznikl akkádský „Epos o Gilgamešovi“ – král, hrdina sumerských vyprávění hledá tajemství věčného života a řeší základní životní problémy.
Staroegyptská – 4. til. př. n. l., psalo se hieroglyfy na papyrus pomocí třtinového pera. Psaly se milostné písně – oslava života faraónů, byla napsána „Kniha mrtvých“ a Achnatonův „Hymnus na slunce“.
Hebrejská – 1. tis. př. n. l., tvoří most mezi orientální a evropskou literaturou. Dochoval se „Starý zákon“ – historické, liturgické právnické a literární texty. Základem je tóra – pět knih Mojžíšových – vznik světa a stvoření člověka. Na tyto knihy navazuje „Soubor Proroků“ – skutky proroků a „Svaté spisy“ – básnické knihy (O Josefovi, mýty o stvoření světa – Adam a Eva).
Literatura indická – 2. tis. př. n. l., dochovaly se posvátné knihy – „Védy“ (Védský jazyk pak sanskrt).
