Odraz 1. světové války v české literatuře
Světová válka výrazně ovlivnila českou literární tvorbu, ať už poezii nebo prózu a drama. Přístup literární tvorby byl dvojí: 1. autoři líčí válku jako zezvířečtění, zběsilost a nesmyslnost ničící všechny lidské a hmotné hodnoty a protestují ve jménu humanismu proti tomuto zlu 2. autoři chtějí válku pouze popsat, stojí nad látkou, reprodukují válku jako sled faktů, životních událostí a duševních poloh hrdinů – tzv. válečný realismus Svéráznou skupinu literatury s válečnou tématikou tvoří tzv. legionářská literatura tvořená autory, kteří byli příslušníky čs. legií, zejména ruských.
Představitelé legionářské literatury
- Rudolf Medek
- pocházel z Hradce Králové, kde absolvoval učitelský ústav a jako učitel působil
- po vypuknutí 1. svět. bojoval na ruské frontě, kde prošel do zajetí
- 1917-1920 redigoval časopis Československý voják
- prožil boje čs. legií i jejich sibiřské tažení do Vladivostoku
- po návratu do ČSR se stal ředitelem Památníků odboje
je autorem sbírky patetických veršů Lví srdce s proslulou 6-ti dílnou ódou Zborov, oslavuje hrdinství svých spolubojovníků. Vynikl jako autor rozsáhlé románové pentalogie, označované jako Legionářská epopej (Anabáze): Ohnivý drak, Veliké dny, Ostrov v bouři, Mohutný sen a Anabáze.
- který měl být svědectvím válečných událostí v Rusku, zvl. bojů československých legií na straně protibolševických sil; obraz bitvy u Zborova v červenci 1917, zmatku a chaosu v Rusku, vyčerpávající cesty legií přes Sibiř do Vladivostoku a návratu domů. Autobiografické rysy a vlastní politické přesvědčení promítl autor do postavy básníka-legionáře Budecia, obracejícího se k Rusku jako k „naší velké zhrzené lásce“. Ústup legii znamenal pro něho rozpad jeho snu o záchraně mocné slovanské říše.
Velký rozruch vzbudila jeho divadelní hra Plukovník Švec v níž konflikt disciplíny legií a anarchie revoluce řeší hlavní hrdina sebevraždou, aby apeloval na svědomí svých vojáků a zastavil tak morální rozklad své jednotky.
