Charakteristika tvorby:

• dosáhl klasického vrcholu dramatu
• třetí herec, omezení úlohy sboru
• heroizuje postavy, využívá 2 protichůdných postav, zbožní hrdinové
• usiluje o duševní vyrovnanost – harmonie
• bohové nezasahují do osudu lidí, jsou pouze garantem určitého řádu, ve kterém má smysl žít

Euripides (480 – 406) Rodák z ostrova Salamína, žil a tvořil v Athénách. Napsal asi 90 her, dochovalo se 17: Médeia – Tato tragédie čerpá z báje o Argonautech a zlatém rounu. Médeia tak milovala svého manžela Iásóna, že kvůli němu zradila otce, kolchidského krále Aieta, napomáhala při vraždě svého bratra, a tím ztratila vlast. S Iásonem a dvěma dětmi prchá do Korintu. Věrolomný Iásón však Médeiu opustí, aby se mohl oženit s dcerou korintského vladaře

Český jazyk

Kreonta. Médeina vášnivá láska se mění v stejně vášnivou nenávist. Jedem napuštěným šatem zahubí Iásónovu nevěstu Glauku a jejího otce. Pomstu dovrší tím, že po velkém vnitřním boji zabije své dva synky, které měla s Iásónem, a z jejich smrti morálně obviňuje Iásóna. Její čin je vykoupen božským zásahem, kdy odlétá s mrtvolkami svých dětí do Athén ve voze taženém draky, který jí seslal děd, bůh Hélios.

Mytologický příběh se stal Eurípidovi prostředkem, aby hluboce osvětlil psychologii zrazené ženy, bouřlivé emoce jejího manžela a podmanivě tak vyjádřil podstatu jejich jednání

Elektra – parafráze: Dante (Božská komedie), Voltaire (Orestés), E. O’Niell (Smutek sluší Elektře), J. Giraudoux, J. P. Sartre (Mouchy), Kakojannis (film Elektra) Hippolytos (Faidra), Ifigenia v Aulidě, Ifigenia na Tauridě, Hekabé Trójanky – parafráze: J. P. Satre (Trójanky) Charakteristika tvorby:

• neusiloval o formu, ale o obsah
• hrdinové jsou skuteční lidé (plní vášní)
• pozměňuje báje
• oprošťuje dramata od náboženství, zásah Bohů pouze při deus ex machina (řešení zásahem zvenčí)
• znalec lidského nitra povahy žen, postavy často filosofují (i ženy a sluhové)