OLDŘICH MIKULÁŠEK (1910 – 1985)

– tiskař, začal psát, pohyboval se okolo psaní → redaktor, vyhledával protiklady a snažil se popsat jejich vztah, vyzýval lidi k aktivnímu životu
TO KRÁLOVSKÉ; ŠOKOVANÁ RŮŽE – člověk je sám za sebe odpovědný, za svůj život, po roce 68 vydával v exilu a samizdatu AGOGH – bájná postava, ztělesnění zla, je tu pořád, podle toho jakou mu lidé dají šanci → reakce na okupaci
– legálně vydával až v 80. letech → jeho tvorba zasažena cenzurou VELIKÉ ČERNÉ RYBY A DLOUHÝ BÍLÝ CHRT – ze 70. let, výběr, který prošel cenzurou

• JAN SKÁCEL (1922 – 1989)

– cílem minimum slov maximálně obsah, nedožil se převratu HODINA MEZI PSEM A VLKEM – setmění (pes – den, vlk – noc), záznamy myšlenek, co se toho dne stalo SMUTÉNKA – sbírka čtyřverší, neexistuje jednotný výklad, vážné myšlenky, které nikomu neřekne
– po roce 68 zákaz, vydával v exilu a samizdatu OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA – krátké básně, jak to tu vypadá, o zbabělosti → stal se za trest dělníkem
– od 80. let mohl publikovat NADĚJE S BUKOVÝMI KŘÍDLY – o naději, že vše skončí, bude zase dobrá doba, zašifrováno do symbolů

• VÁCLAV HRABĚ (1940 -1965)

– vystudoval češtinu a dějepis, měl učit → neučil, během studia se věnoval Jazzu → byl hudebník, nešťastnou náhodou se otrávil plynem, nebyl člen žádné skupiny, největší talent své doby, díla vyšla až posmrtně
BLUES PRO BLÁZNIVOU HOLKU – jeho kompletní dílo, vše co se od něj našlo, snažil se o generační pojetí, kritika staré generace, jeho texty zhudebňoval Vladimír Mišík (Variace na večerní téma)

1968/9 – 1989

– období tzv. „normalizace“ návrat konzervativních komunistů (Husák), návrat k 50. létům, obnova cenzury, zakázaní autoři, rozdělení literatury na 3 proudy

a) oficiální

– legálně vydávaná, otevřeně souhlasila s politikou nebo se k politice vůbec nevyjadřovala, vycházeli dobré i špatné věci – pokračují básnící starší generace, díla vychází zpožděně, nejdříve v zahraničí, byly zakázány všechny skupiny, dělení pouze podle věku