Představitelé historické prózy „NO“
František Palacký (1798 – 1876)
narodil se v Hodslavicích na Moravě, politik – stoupenec austroslavizmu = požadoval, aby češi byli autonomií (v rámci Rakouska). Byl organizátorem založení časopisu Společnosti, Vlasteneckého muzea v Čechách a Matice České (vydání českých knih). Byl to přítel Šafaříka.
Dílo:
„Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě“ – má 5 dílů, původně psáno německy od roku 1836 a od roku 1848 psáno česky. Zpracoval dějiny českého národa od nejstarších dob osídlení až do roku 1526. Poprvé vědecky zpracoval dobu husitskou. Dějiny zobrazil jako boj doba a zla (zápas němectví a slovanství).
„Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie“ – toto dílo napsal společně se Šafaříkem. Tento spis vyšel původně anonymně roku 1818 na Slovensku, se opět vracel k teorii verše. Prosazovali časoměrnou prozódii – způsob tvorby veršů.
„Krásověda“ – teoretické základy estetiky
Založil vlastní muzeum v Čechách a tzv. Matici Českou – vydávaly se zde české knihy.
Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861)
původem Slovák, ale psal Česky, zakladatel slovanské archeologie.
Dílo:
„Slovanské starožitnosti“ – zpracoval dějiny Slovanů, jejich kulturu a zvyky od počátků osídlení až do konce 10. století. tímto dílem prokázal, že Slované jsou v Evropě starousedlíky jsou tedy spolutvůrci evropské kultury.
„Dějiny Slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích“ – psáno německy, vidí slovanské národy jako celek.)
„Tatranská múza s lýrou slovanskou“ – básnická sbírka
