„Přehrada“

– utopický román, vidina změny společnosti.
„Siréna“ – děj situován do Kladna a jeho hnutí. Současně s příběhy rodiny Hudců. Autorka ukazuje vývoj dělnického hnutí. Jedná se o skutečnou událost druhé poloviny 19. století. historický podklad k románu Majerová získala studiem kladenského archivu. Děj vytvářejí osudy rodiny Hudců, jejíž první generaci zastupuje Hudec vynálezce. Když slyšel o těžbě uhlí v Kladně, odešel tam i se svým tříletým synem Pepíkem. Hudec se snaží v nově vzniklém podniku vynalézt a zdokonalovat. Stává se obětí kapitalismu a až do své smrti pouze živoří. Pepík v románu ukazuje další stupeň vývoje pracujících k proletářskému uvědomění. Podobně jako kamarádi si užíval v hospodách a vedl rušný život. Zahynul při důlním neštěstí. Pepík měl manželku, říkali jí „Hudcovka“, která se těžce probojovávala životem po boku svého muže. Když byla zastřelena dcera Emča a později přišla i o druhou dceru Růženu, poznala, že musí bojovat proti nespravedlivému řádu a pro záchranu vlastní existence. Hudcovka radí stávkujícím a mění se v pokrokovou ženu. Nadějně v románu působí Hudcovčin syn Josef, přezdívaný Hudec policajt. Nejdříve pracoval v hutích, pak odjel do Ameriky, kde se zúčastnil stávky. Životní zkušenosti přispěly k tomu, že i s matkou věnoval mnoho energie dělnickému hnutí a uvědomoval i ostatní hutníky. Plody jejich práce se dostavují až při druhé stávce, kdy dosahují úspěchu. Rodinu Hudců uzavírá „cukrový Jožka“, Hudcovčin vnuk.
„Havířská balada“ – volně navazuje na „Sirénu“
„Robinsonka“ – novela o dívce, které zemřela matka a ona zůstala jen s otcem a malým bratrem Péťou, který je v kojeneckém ústavu. Musela se sama starat o domácnost a poznává že to není tak lehké a proto se přirovnává k Robinsonovi, který ztroskotal na ostrově. Robinsonce často pomáhala přítelkyně Tonička, kterou si tatínek nakonec vzal a Péťa se mohl vrátit domů.
„Bruno“ – tvorba pro děti
„Panenství“, „Náměstí republiky“, „Přehrada