Rozvoj české vědy a kultury v době národního obrození

Národní Obrození (NO) = proces, který započal v naší literatuře a umění v 70.letech 18. století a vyvrcholil v roce 1848. Byla opět vytvořena takřka neexistující česká literatura, česká věda, novinářství a divadlo. Byl vytvořen spisovný jazyk.
Příčiny:- společenský vývoj (rozpad feudalismu)
– osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II.
– povinná školní docházka (vyšší vzdělanost)
– zrušení jezuitů a toleranční patent, povoloval náboženskou svobodu pro některé nekatolické vyznání
– zrušení nevolnictví (volný pohyb vesn. obyv =>počešťování měst) – reformy Josefa II. měly také stinnou stránku, zrušil zbytky české zemské samosprávy a nahrazoval ji novými, německými úřady, němčina byla rovněž zaváděna do škol.
NO – 4 etapy:
1. etapa obranná – cílem bylo obnovení českého jazyka (70.let 18. st – 1805)
2. etapa ofenzivní-vědecká – cílem pěstování vědecké české literatury. Vytvořit základy vědy v češtině (1806-1830)
3. etapa – literatura se sbližuje s životem a postupně v ní převládá romantismus (1831-1848) 4. etapa – směřuje od romantismu k realismu
1. etapa – obranná

• vytvořit novodobou českou vědu: zachránit a obnovit český jazyk, očistit národní dějiny od polopravd a lží
• vytvořit novodobou českou liter: poezii, prózu a drama, novinářství

Propagovala se slovanská vzájemnost rusofilství – měli se sjednotit slovanské národy, centrem Rusko. Obrozenecké vědecké myšlení se u nás začíná projevovat v poslední třetině 18. stol. v Praze r. 1774 se vytvořila Soukromá společnost nauk (dnes Česká akademie věd). Od r. 1790 Královská společnost nauk, 2 sekce: 1. vědy matematické a přírodní, 2. vědy společenské měla přednost před ostatními, kvůli poznání české národní minulosti.
Josef Dobrovský (1753 – 1825) – narozen Horní Uhry, vzdělával se v jezuitských školách, vystudoval teologii a filozofii
– kněžskou práci nevykonával stal se vychovatelem u Nosticů
– věnoval se vědecké práci, psal latinsky a německy. Češtině se věnoval je z vědeckého hlediska – na sklonku života se dostal do sporu s novou vědeckou generací, když podryl pravost Rukopisu zelenohorského. – pochyboval , že se ČJ stane jazykem literátů a vědců, na druhé straně podporoval českou liter. tvorbu pro lid, proto usiloval o ustálení jazykové normy, dokládá to dílem:
& Zevrubná mluvnice jazyka českého – nastínil celý systém Čj a formuloval jeho zákonitost, slovesa rozdělil do 6 tříd & Německo-český slovník – sestavil ho se svými spolupracovníky, pro překladatelské potřeby

Rozvíjel také literární historii, chtěl poukázat na hodnoty starší čes. literatury: & Dějiny českého jazyka a literatury – souběžně s vývojem jazyka podává i dějiny čes. literatury, za vrcholné období považoval dobu veleslavínskou, dobu pobělohorskou za dobu největšího úpadku & Základy jazyka staroslověnského – položil základy slavistiky-vědy zabývající se Slovany a jejich kulturou Ovlivnil i českou básnickou tvorbu, tím, že vypracoval pravidla správné české prozódie-nauka o rytmičnosti řeči a skládání veršů: & O prozódii české