Společenská próza

Ivan Olbracht (1882 – 1952)
vlastním jménem Kamil Zeman. Syn advokáta a spisovatele píšícího pod pseudonymem Antal Stašek. Po nedokončených studiích práv a historie se věnoval žurnalistice v redakci vídeňských Dělnických listů, později přešel do Práva lidu. Stal se také jedním z prvních redaktorů Rudého práva. Roku 1929 se rozešel s KSČ. Na sklonku okupace se účastnil ilegálního odboje. Po roce 1945 zahrnut veřejnými funkcemi. Silně na něho zapůsobil pobyt na Podkarpatské Rusi, kde našel mnoho motivů pro svou práci.
Dílo:
„O zlých samotářích“ – tři povídky, „zlí samotáři“ jsou vyděděnci společnosti.
„Žalář nejtemnější“ – psychologický román o chorobné žárlivosti a sobectví slepce při sestavování hlavní postavy se inspiroval poznatky soudobé psychoanalýzy a hlubinné psychologie.
„Podivné přátelství herce Jesenia“ – román, děj se odehrává před první světovou válkou a během ní v Praze. Jiří Jesenius patří mezi nejuznávanější umělce. Hraje v Národním divadle. Miluje Klárku Brožkovou. Jesenius se snaží odradit Klárku od úmyslu stát se operní zpěvačkou. Klárka však s tímto názorem nesouhlasí, a staví se tak trochu i proti Jiřímu. Do Prahy přichází venkovský herec, ambiciózní Jan Veselý. Jesenius mu zajistil místo v divadle Urania a pomohl mu i do Národního divadla. Oba herci se však rozcházejí, neboť Jesenius se dozvídá, že Klárka Veselého milovala. Veselý navíc v Itálii zabil Gabrielu svou bývalou lásku. Jesenius je otřesen tím, co se dozvěděl. Klárka i Veselý odjíždějí z Prahy pryč. Klárka Jeseniovi posílá dopis, v němž se mu ke všemu přiznává. Sděluje také, že má s Veselým dítě. Jesenius je hluboce otřesen, přestává se věnovat umění a pomýšlí na sebevraždu. Tyto myšlenky jej opustí přesně 20. července 1915 v okamžiku, kdy mu ze stěny spadnou hodiny. Jesenius opět získává sílá k životu, hraje, slaví mnohé úspěchy a do Prahy se vrací i Klárka s dítětem. 20. července byl Jan Veselý zabit na frontě. Stalo se to ve stejnou chvíli, kdy Jesenius upustil od sebevraždy. Román má šťastný konec. Jesenius zůstává s Klárou a s dítětem a tím i současně s Janem.
Anna proletářka – obraz politické situace 20 let, příběh služky z venkova, která slouží bohaté rodině v Praze. Pod vlivem svého muže dělníka si uvědomí, že je třeba bojovat proti bohatým.