Titus Maccius Plautus
– římský autor komedií, čerpá ze života obyčejných lidí – otroci, vojáci, zamilovaní mladíci, významně ovlivnil světovou komedii.
- Komedie o hrnci – o lakomci, inspirace pro Moliérova Lakomce
- Komedie o strašidle
- Vychloubačný voják
II. Zlatý věk – období klasické. Charakteristické rozvojem řečnictví, poezie a historie. Marcus Tullius Cicero – římský politik a největší řečník starověkého Říma. Jeho vybroušená latina se stala vzorem pro latinu humanistickou.
- O státu, O zákonech, O povinnostech
První římský císař Octavianus Augustus usiloval za své vlády o upevnění státu – k tomu měla posloužit i literatura – proto podporoval básníky, kteří připomínali staré ctnosti, opěvovali statečnost, poctivost a staré tradice římského národa – široce se rozvinulo básnictví
Publius Vergilius Maro – jeho Zpěvy pastiřské a Zpěvy rolnické zdůrazňují význam práce a půvab života na venkově, který básník zobrazuje idylicky a kam se uchyloval pře městským ruchem Aeneis – má téměř 10 tis. veršů. Sleduje životní osudy jednoho z obránců Tróje Aenea, který po pádu města odjel s 20 loďmi a po sedmiletém bloudění přistál na italských březích, kde založil město Lavinium a jeho potomci posléze město Řím. Oženil se s dcerou krále Latinů a stal se tak praotcem římského národa. V jedné pasáži eposu se hovoří o tom, že se narodí chlapec, díky němuž nastane na zemi zlatý věk. Proto patřil Vergilius mezi uznávané básníky ve středověku.
Publius Ovidius Naso – ve své době slavný a uznávaný básník. Na přání císaře byl vypovězen císařem Augustem ,do města Tómu, na břehu Černého moře, zde zemřel. Jeho tvorbu dělíme do 3 okruhů: milostná poezie – Umění milovat, Listy heroin, Lásky žalozpěvy které psal ve vyhnanství poezie mytologická – Proměn – spojující 250 řeckých a římských bájí. Časté téma bájí je láska. Vyprávění začíná vznikem světa a končí proměnou Caesarovy duše v kometu.
- O Daidalovi a Ikarovi, Iasonovi a Medei, O Narcissovi, O Apolonovi a Dafné
III. Stříbrné období – dochází k úpadku římských ctností, rozmáhá se úplatkářství a podvody. Do literatury se dostává satira, jejichž žánry se vysmívají společenským nedostatkům. Satira– lit. dílo, užívá humoru a dalších forem komična, aby zaútočilo na různé nedostatky lid. charakterů nebo spol. poměrů. Patří sem: epigram, anekdota, satirický román, komický epos, parodie.
