Vítězslav Nezval (1900 – 1958)

Dílo:
„Žena v množném čísle“, „Absolutní hrobař“ – sbírky ovlivněné surrealismem „automatické texty“, vychází ze světa dětských zážitků, ze snových a halucinačních stavů.
„Praha s prsty deště“ – sbírka, prolínání minulosti a přítomnosti.
„52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“ – sbírky sociálně a revolučně vyhrocených básní, inspirace villonskou baladou.
„Matka naděje“, „Pět minut za městem“ – sbírky odrážejí obrovskou míru vlastenectví, která pramení z vyhrocené politické situace (1938 – 1940).
„Manon Lescaut“ – divadelní hra je oslavou českého jazyka (jako předloha sloužil román francouzského spisovatele 18. stol. A. Prévosta). Tragický příběh mladé dívky Manon (16) a rytíře, kteří se milují, ale nemají peníze. Manon svého rytíře nesmírně miluje, ale miluje také šperky. Proto se seznámí se starším mužem, který jí dává dárky, ale nakonec ji obviní z krádeže a prostituce. Manon je odsouzena a má odejít na ostrov, ale onemocní a umírá v náruči svého milého.
František Halas (1901 – 1949)
narodil se v Brně v dělnické rodině, dětství prožil v bídě, vyučil se knihkupcem. S Jiřím Mahenem a Bedřichem Václavkem redigoval časopisy vydávané brněnským Devětsilem.
Dílo:
„Sépie“, „Kohout plaší smrt“ – sbírky, motivy zániku, smrti, samoty, úzkosti a zmaru.
„Tvář“, „Hořec“ – sbírky, melodičtější výraz, úsilí zbavit se pocitu hrůzy.
„Doznání“ – báseň, útěk do vlastního nitra a samoty
„Staré ženy“ – báseň, snaha postihnout bolestnost stárnutí.
„Dokořán“ – sbírka představuje přelom v Halasově tvorbě, verše inspirované pobytem československých interbrigadistů ve Španělsku (1936), Halas si uvědomuje nutnost zaměřit poezii proti bezpráví a násilí.
„Torzo naděje“ – reaguje na události roku 1938, sbírka