1900 – 1918 (2. období)

1900 – 1918 (2. období)

– české země byly součástí Rakouska – Uherska
– do r. 1916 František Josef I., poté vystřídán Fr. Ferdinandem d´Estem
– charakteristický velký rozvoj průmyslu (Škoda Plzeň)
– r. 1914 už 14 českých bank
– stadium kapitalismus, také rozvoj různých konfliktů, demonstrace: 1. světová válka
– 1905: první ruská revoluce (ohlas i u nás)
– všeobecné volební právo (uzákoněno 1907)

Činní jsou i někteří Ruchovci a Lumírovci (S. Čech, J. Vrchlický, J.V. Sládek, A. Sova, S. Machar, O. Březina). Existuje i jakási politizace umění.

Nová generace

Anarchisté, buřiči
S.K. Neumann, Fráňa Šrámek, K. Toman, V. Dyk, Fr. Kellner, J. Mahen, P. Bezruč
Anarchismus – 19., 20. století
– ideály: absolutní svoboda, odmítá kapitalismus i militarismus, proti náboženství
1) anarchismus individualistický: využívá atentáty na (na ministra, císaře)
2) kolektivistický: stávky, demonstrace

– převážně v Rusku, v severních Čechách
– členy často dělníci, studenti, spisovatelé
– v Čechách existuje Česká anarchistická federace
– časopis Nový kult – S.K. Neumann
– rozvoj anarchismu v 1. desetiletí 20. století do roku 1910
– Jaroslav Hašek, Marie Majerová
– centrem byla Olšanská vila (bydlel v ní S. K. Neumann)
– anarchisté žili bohémským životem (tzv. „volná láska“), buřičství, recese

Nová (druhá) vlna moderny

– spisovatelé i výtvarníci
– 1911: skupina výtvarných umělců
– časopis Umělecký měsíčník: prolínání výtvarného umění s literaturou
– časopis Volné směry
– redaktoři: J. Čapek, V. Špála, E. Fila, B. Kubišta
– 1905: výstava děl E. Muncka – rozvoj kubismu, expresionismu

1913: Almanach na rok 1914 – zakladatel František Borový, malíři i spisovatelé (O. Theek, bratři Čapkové, S.K. Neumann, Fr. Langer, A. Novák, J. Čapek, V. Špála, B. Kubišta)
J. Čapek – text Tři prózy: projev kubismu v literatuře (jinak především ve výtvarném umění)

Nástup civilismu:

S. K. Neumann – Ať žije život (1920) – směry starší, předválečné
Nové zpěvy (1918) – projev českého civilismu

Časté překlady z francouzštiny, kontakty s francouzskými spisovateli.

1914: začátek 1. světové války
– vojáky na frontě byli: S. K. Neumann, Fráňa Šrámek, František Gellner, J. Hašek
– nastalo ochromení kulturního života
– idea samostatného státu: 1916 – 1917 (zahraniční odboj – Masaryk, domácí odboj proti
Rakousku – K. Kramář, V. Soukup, A. Rašín, V. Dyk)
– původně uvažovali o vzniku království – o vznik samostatné republiky se zasloužily české
české legie

17. 5. 1917 – vyšel v deníku Večer: Manifest českých spisovatelů = článek adresovaný českým poslancům ve Vídni („český svaz“)
– hlavním iniciátorem byl Jaroslav Kvapil
– Manifest podepsalo 222 spisovatelů: O. Březina, A. Sova, S. Machar, F. X. Šalda,
I. Olbracht, A. Jirásek, K. M. Čapek – Chod, K. Toman, V. Dyk, J. a K. Čapkové,
A. Novák, A. Stašek, J. Mahen, M. Majerová….
– hlavním požadavkem byl samostatný stát
– další požadavky: volnost shromažďovací, odstavit cenzuru ve věcech mimovojenských,
amnestie pro vězněné politiky, úplné občanské svobody…
– Manifest však zkonfiskován = považován za protistátní vystoupení
– vedlo to však k posílení postavení spisovatelů ve společnosti

1917, 1918 – v Praze manifestace za samostatný stát, mluvčím A. Jirásek
Ohlasy na manifest: 16. 5. 1937 – K. Čapek v Lidových novinách: první svobodný projev
po letech, obnova svobody, spisovatelé přísahali na evropskou demokracii.
V témže čísle Lidových novin: F. Peroutka: Před dvaceti lety a dnes – manifest = duchovní teror.
1938: manifest Věrni zůstaneme – přímo se v něm přihlásili i manifestu z roku 1917