NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY

NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY

Kubismus
– především ve výtvarném umění, v architektuře
– v literatuře jen okrajově
– „kubismus byl nejpodivuhodnější revoluce století“(Jean Cassou)
– 1907 ve Francii: zakladatelé – Pablo Picasso (Avignonské slečny)
– Georges Brakue
– Cubbes = krychle – kubismus
– spontánnost
– inspirace v gotice, v černošských plastikách (tzv. „negerská tvorba“)
– experimenty s pohledy (zepředu, ze strany)

3 fáze kubismu:
1. počátky – 1907 – 1908
2 begin_of_the_skype_highlighting              1907 – 1908 2      end_of_the_skype_highlighting. analytický kubismus – 1909 – 1912
3. syntetický kubismus – 1912 – 1924

– španělský kubismus
– český kubismus: skupina výtvarných umělců – A. Procházka
– v architektuře navrhovali i nábytek – stůl, židle, vnitřní vybavení

Kubofuturismus
– kubistický pohled na svět
– futuristický zájem o techniku
– hlavně v Rusku 1910 – 1930
– představitelé V. Majakovskij, V. Chlebnikov (lit.)
– malíři: K. Malevič
– fantazie, motivy snu, volný verš, experimentální jazyk
– tvorba plakátů, divadlo

Futurismus
– z latinského futurus = budoucí
– především v Itálii, zčásti v Rusku
– v literatuře, ve výtvarném umění, v divadle, ve filmu (1909 – 1925)
– revolta proti společnosti, zavrhovali dosavadní formy umění, odmítání tradice
– přimykají k technice, síle a expanzi
– filozof. základ: F. Nietzche, H. Bergson

Filippo Tomasso Marinetti (1876 – 1944)
– vydal manifest futurismu – francouzsky 1909, italsky 1912
– sbírka Osvobozená slova (1919), český překlad 1922
– pořádal přednášky o futurismu (prosinec 1921 – přednáška v Praze, psal o ní E. Bass
v Lidových novinách, nepříznivé hodnocení M. přednášky)

Malíři:
Umberto Boccioni
Gino Severini
Carlo Carra

– vliv na Bohumila Kubištu
– pozdní aplikace futurismu u Jiřího Koláře

Civilismus
– z latin. civilis = občanský
– inspirován technickou civilizací, technickým pokrokem
– i sociální otázky
– předchůdci: W. Whitman – Stébla trávy
J. Verne
S. K. Neumann – Nové zpěvy, 1918
J. Hora – Strom v květu, 1920
– i v poetismu

Expresionismus
– z latinského expressio – výraz
– první čtvrtina 20. století
– v literatuře, v divadle i výtvarném umění
– reagovali odmítavě na impresionismus a naturalismus
– obracení do nitra člověka, vnitřní svět
– zachycovali negativní pocity člověka (strach, úzkost, smrt)
– dualismus ducha a hmoty
– velký subjektivismus, velké kontrasty
– drastické, odpudivé umění, různé deformace, vulgarismy
– polarita dobra a zla, osamocení lidé, šílenci
– podnikají nesmyslné, bezcílné cesty
– pesimismus, nihilismus, sny, vize, extáze
– typické absence logiky, častá racionalita
– pracují s podvědomím
– filozof. základ: F. Nietzche
A. Schoppenhauer
S. Kierkegaard
– hlavně v Německu (časopis Die Kation, Der Sturm, Der blaue Ritter – mnichovská skupina),
Rakousku, Švýcarsku
– Hermann Hesse: román Stepní vlk
– Alfred Döblin: román Berlin Alexanderplatz

Soumrak lidstva (1920) – antologie prací německého expresionismu
– vliv na: Ladislav Klíma, Richard Weiner
– Jakub Deml: Hrad smrti
– bratři Čapkové: Boží muka

Literární skupina – poválečná skupina ve 20. letech v Brně kolem časopisu Host (Lev Blatný, Čestmír Jeřábek, J. Chaloupka)

Dadaismus
– ve Švýcarsku (Zurich – kabaret, Voltaire = rodiště dadaismu)
– „dada“ – zkomolenina – hračka
– od roku 1918 do poloviny 20.let
– poté Francie, Německo
– odmítnutí války ve společnosti i v umění
– velmi negativní směr
– provokovali, absolutní svoboda v tvorbě, černý humor, spontánnost, absurdnost života,
typické hříčky
– není nutné nadání
– „Návod jak vytvořit dadaistickou báseň“
– hlavní tvůrci: Tristan Tzara
Hugo Ball
Hans Arp
– Německo – Berlín, Francie – Paříž
– vliv na českou literaturu – poetismus: V. Nezval – Moderní básnické směry
– ve Francii se dadaisté stali surrealisty