Poezie 1900 – 1918

Poezie 1900 – 1918
– je tvořena několika generacemi: generace 90.let, ruchovci a lumírovci, anarchisté a buřiči
– politizace literatury, satira, antimilitarismus, sociální problematika
– přiklání se k dobové realitě, zčásti navazuje na poezii 90. let, inspirace lidovou slovesností,
písňovost, poezie kabaretů, proměna slovníku – obyčejná slova „z ulice“

Díla:
Strom života – Jaroslav Vrchlický (vliv Whitmana)
Ruce – Otokar Březina
Dobrodružství odvahy (1906), Zápasy a osudy (1910), Kniha baladická (1915) – Sova
Slezské písně (1909) – Petr Bezruč
Svědomím věků – Machar
Všemu navzdory – Theer
Hovory se smrtí – J. K. ze Lvovic

Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947)
– narodil se v Praze, otec advokát a poslanec
– žili v Praze – Olšanech (vila), hned po smrti otce žil s tetami
– nedokončil gymnázium, celý život se věnoval literatuře a žurnalistice, vězněn za činnost
s Omladinou
– od konce 19. století – anarchismus čas. – Nový kult (1897 – 1905)
– syn – herec Stanislav Neumann, manželka Kamilla – odchod v roce 1905, druhá žena
Božena – odchod do Brna (Řečkovic), potom do Bílovic nad Svitavou
– velmi ho okouzlila příroda kolem Bílovic, kde se setkával s bratry Čapkovými –
korespondence 1902 (Neumann – Čapci – Dyk)
– 1915: odchod na frontu (jižní fronta v Maďarsku a Albánii – zdravotní služba), vzpomínky
(Válčení civilistovo)
– po skončení války založeno KSČ – čas. Červen, Kmen, Prolet kult….
– za druhé světové války pobýval na Českomoravské vysočině, třetí žena Lída Špačková
– poezie na počátku 90. let: Nemesis, Honorum custos (1895, psána ve vězení v Plzni –
Bory)
Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi (1897, silně ovlivněna dekadencí, kult
satana, smrt)
Sen o zástupu zoufajících (1903, verše sociální, anarchismus
ovlivněn civilismem a vitalismem
Kniha lesů, vod a strání (1914, sbírka přírodní lyriky, dominuje příroda různých ročních
období, pravidelný verš – podoba s Nerudovou poezií)
Nové zpěvy (1918, obdiv technice, moderní civilizace – Zpěvy drátů, Zpěvy z hlomozu, Zpěvy světel – 3 části, psána volným veršem)
30 zpěvů z rozvratu (1918, 1. část ve znamení civilismu, ve 2. promítání zážitků z války)

Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
– narozen v Sobotce (Český ráj)
– absolvoval gymnázium, zčásti práva
– od roku 1903 žil v Praze, redaktor čas. Práce, spolupráce s Neumannem, také na frontě
– po válce žil v Praze
– sblížení s K. Čapkem a jeho generací, tzv. pátečníci
– v meziválečných letech jen literatura

Dílo:
Života bído, přec tě mám rád! (1905, bojovné verše proti bezpráví, militarismu, vojně)
Modrý a rudý (1906, také anarchistická sbírka)
Splav (1916, poezie přírodní, milostná, motivy snu a skutečnosti, stesku, melancholie, 1922
rozšířena)
Nové básně (1928)
Ještě zní (1933, obě obsahují básně smutné, hořké, plné životní rezignace)
Rány, růže (1945, reakce na válku, osvobození, motivy domova)

Viktor Dyk (1877 – 1931)
– narozen v Pšovce u Mělníka
– vystudoval gymnázium i práva, věnoval se žurnalistice, řídil Lumír, redaktor Nár. listů
– literatura, politická činnost, zapojení do domácího odboje, vězněn ve Vídni
– zastánce nacionalismu, zemřel u jadranského ostrova na srdeční infarkt

Dílo:
A porta inferi (1897)
Síla života (1898)
Satiry a sarkasmy (1905)
Pohádky z naší vesnice (1910)

– politická poezie, narážky na dobu, měšťáky
– tetralogie: Lehké a těžké kroky (1915)
Anebo (1918)
Okno (1921)
Poslední rok (1922)
-politické a vlastenecké verše, boj za národní samostatnost
– báseň Země mluví (Okno): 1917 otištěna v Lumíru, Úsměv (Okno) – věnována A. Jiráskovi
– pochmurné depresivní sbírky Domy (1926), Devátá vlna (1930)
– Milá sedmi loupežníků: epická skladba, 906
– Giuseppe Moro (1911), symbolistický příběh námořníka

Karel Toman (1877 – 1946)
– vlastním jménem Antonín Bernášek, narozen v Kokovicích u Slaného (střední Čechy)
– práva nedostudoval, mnoho let byl žurnalistou a básníkem: Moderní revue, Nový kult
– redaktor Národních listů
– typický anarchista, bohém (chodil pěšky, např. do Paříže)
– po válce pracoval jako knihovník v Knihovně národního shromáždění
– především básník
– na počátku dekadentní básně

Sbírky:
Pohádky krve (1898)
Torzo života (1902)
Melancholická pouť (1906)

– především milostná poezie, vzpomínkové verše

Sluneční hodiny (1913) – polarita domov x cesty po západní Evropě
Měcíce (1918) – 12 básní, tzv. měsíční básně, milostné, přírodní verše
Verše rodinné a jiné (1920)
Hlas ticha (1923)
Stoletý kalendář (1926) – osobní i společenské verše, vznik 1. republiky

František Gellner (1881 – 1914)
– narozen v Mladé Boleslavi
– studoval gymnázium a techniku – obě nedokončil
– v Mnichově a Paříži studoval malířství (1905 – 1911 ve Francii žil, rok s Marií Majerovou)
– spolupracoval a byl redaktorem Lidových novin v Brně, karikaturista, kreslíř
– 1. svět. válku povolán na východní frontu: září 1914 prohlášen za nezvěstného

Dílo:
Po nás ať přijde potopa! (1901)
Radosti života (1903)
– bohém. tématika: pijáctví, neúspěšná studia, lásky, cynismus, nihilismus

Nové verše (1919) – vydal Neumann, motivy z ciziny, vzpomínky
na bohémská léta, život v Brně

– psal i prózu, soubor povídek:

Cesta do hor a jiné povídky (1912)
Don Juan – veršovaný román (1912)

– divadelní hry, rozepsal i román, fejetony v Lidových novinách

Jiří Mahen (1882 – 1939)
– narozen v Čáslavi, vlastním jménem Antonín Vančura (příbuzný s Vl. Vančurou)
– studoval FF v Praze (čj – nj)
– okruh kolem Neumanna – Nový kult (poprvé Jiří Mahen – podle Mahen – E. Zola (hrdina
jeho knihy) – původně tiskařská chyba
– SŠ Hodonín, Přerov, potom Brno
– v Brně se stal redaktorem Lidových novin, Svoboda, věnoval se divadlu, dramatik, divadelní
kritik, učil na konzervatoři, knihovník, poté ředitel Městské knihovny v Brně
– prozaik, dramatik, kulturní organizátor, zájem o výtvarné umění, přátelil se s Nezvalem,
Halasem, Plevou
– rád rybařil, psal i odborné práce o rybách (ichtyolog)
– manželka Karla, napsala vzpomínky: Život s Jiřím Mahenem (1978)
– ukončil život sebevraždou ( Mahenův památník na Mahenově ulici – oběsil se, deprese,
nemoc srdce, nástup fašismu, nacismu, společenské dění, Mahenova knihovna, Společnost
J. Mahena – časopis Milíř, předsedou Ludvík Kundera)

Sbírky:
Plamínky (1907)
Balady (1908, villonské balady)
Rozloučení s jihem (Jadran), 1934
Požár Tater (1934)