Ad 2) rozkvět humanistické literatury

Česky psaná lit. dostává ráz převážně vzdělávací, množstvím převyšuje lat. tvorbu.

Jan Campanus Vodňanský

Děkan, později rektor pražské univerzity. Psal hlavně duchovní básně, uplatnil se také jako dramatik v histor. hře z národních dějin BRETISLAUS.

Václav Hájek z Libočan

Katolický kněz, vlastenec a vynikající vypravěč, autor nejznámější kroniky  KRONIKA ČESKÁ z katolického hlediska vylíčil české dějiny od nejstarších od až do r. 1526. Nejvíce se věnoval starší době, kterou rozvádí do všech podrobností. Jde o zdařilé lit. dílo, které bylo oblíbené pro poutavé vyprávění. Z histor. hlediska je nespolehlivé, bylo odsouzeno v době NO.
Rozšířila se i cestopisná próza, představitelé: Oldřich Prefát z Vlkanova – CESTA Z PRAHY DO BENÁTEK A ODTUD PO MOŘI DO PALESTINY. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – český šlechtic, který byl za účast v protihabsburském povstání popraven. Autor cestopisu PUTOVÁNÍ ANEB CESTA Z KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO DO BENÁTEK A ODTUD PO MOŘI AŽ DO ZEMĚ SVATÉ. Václav Vratislav z Mitrovic – autor cestopisu PŘÍHODY – popisuje zde cestu poselstva Rudolfa II. do Cařihradu. Toto dílo zůstalo dlouho v rukopise, bylo vydáno až v době NO zásluhou Františka Martina Pelcla.
Česky psaná vědecká literatura soustředila se kolem univerzity, kde vynikaly badatelé v oblasti přírodních věd: Tadeáš Hájek z Hájku – lékař, matematik, jehož zásluhou vyšel překlad Mathioliho herbáře. Přispěl tím k vytvoření české botanické terminologie. Poměrně dlouho trvalo, než mezi českými bratry zvítězil názor, že vyšší vzdělání je důležité pro všestranný rozvoj člověka. V 16. stol. se Jednota bratrská stala důležitou šiřitelkou kulturně-vzdělávacích snah v čes. zemích. Měla vzorně organizované školy, představitelé se staly předními lite. humanismu.