XVI. Teorie triviální a inzitní literatury

Triviální literatura

• autor ji píše pro zisk, lit. pro každého, která nelze identifikovat žánrově, vždy dílo od díla
• schématická
• z poetického hlediska není na vysoké úrovni
• např. Červená knihovna → pokleslá psychologická lit., je ustrnulá, neustále opakuje to, co už známe
• může se dostat výš, např. cikánské písně v ruštině (romans) → autoři je pak uměle tvoří => existuje určitý koloběh

Inzitiní literatura

• zisk není pro autora důležitý, píše z lásky (hobby), bez znalosti profesionálních norem
• někdy je tato lit. i vydávána, např. jako když Gott namaluje obraz

XVII. Teorie literatury pro děti

• intencionální literatura – zaměřeno pro děti (Sládek, Rudolf)
• neintencionální literatura – původně nebyla vytvořena pro děti, ale časem se dětskou stala, např. cestou adaptace – Robinson Crusoe v podání J.V.Plevy → v podstatě jde o nové dílo
• dále, když čteme jeden román 15x, 20x, 40x, tak ho pokaždé pochopíme jinak
• dále může být ale dětství coby maska – především v 50. letech min. století – Maminka (Seifert)
• Šel malíř chudě do světa → mají existenciální prvek, uvědomnění si konečnosti (Seifert to psal těžce nemocen)

XVIII. Teorie rozhlasových, filmových a televizních textů

• je to pořád literatura, ale funguje v souvislosti s jinými záležitostmi
• vznikají od 60. let 20 st., ještě to není úplně usazeno jako umění
• existuje filmová věda