XV. Teorie dramatu

žánr syžetový, zaměřený na jevištní předvádění
děj je prezentován ve formě aktuální přítomnosti a ve způsobu dialogu
monolog – jen epizodická funkce, vyjádří hrdinův vnitřní stav
námětem je zpravidla vyhrocený konflikt
děj je buď předváděn přímo divákovi (dialog dramatický) nebo nás informuje o starších událostech (dialog naratiní)
drama působí velmi afektivně
hra se člení na akt a jednání (oddělení spuštěním opony)
argument = úvod hry, prolog = úvod přednášen hercem, epilog = úvod přednášen až na konci hry
hra se dělí na: expozici (seznámení), zápletku, rozvoj děje, rozuzlení
herci – 1. protagonista, 2. deuteragonista, 3. tritogonista
kdo vede spor = antagoista
jazykovými prostředky jsou i verš i próza
žánry: tragédie, komedie, drama (činohra)
činohra se dělí: hra situační, hra prostředí, satira…
se zpěvem – opera, opereta, revue, muzikál
v antice se zpočátku provozovaly pouze tragédie, hráli pouze muži, hrálo se pod širým nebem
ve středověku divadlo téměř umřelo
vzniklo v souvislosti s náboženským kultem, výjevy z Nového zákona
v dramatu se objevuje zákon 3 jednot (děj, čas, místo)