Ruská formální škola

• je to literárněvědná škola, která se rozvinula v Rusku a SSSR v 10. a 20. letech 20. st. Představitelé: Vittor Sklovskij, Boris Tomaševskij,…
• zdůrazňoval formu lit. díla, o které tvrdil, že si vybírá svůj obsah
• formalisté chápali lit. jako soubor „technických postupů“ a jako „ozvláštněné vidění světa“. Umělec popisuje věci tak, jako by je viděl poprvé.
• už ve 20. letech našli formalisté mnohé kritiky → sociology (vytýkali, že ignorují spol. a psych. stránku lit.), estety.

New Critism

• vznikl v anglosaských zemích, vystupuje proti tradicím anglického pojetí lit., soustředí se na kritické posuzování vlastního textu

Strukturalismus

• směr v humanitních vědách, vychází z pojmu funkční struktury – hierarchicky uspořádaný systém
• v jazykovědě navázal na Saussura, šlo především o důraz na jazyk jako současný celek
• prosadil se v českém prostředí mezi členy Pražského lingvistického kroužku, zejména v tvorbě Mukařovského (literární teoretik a estetik)
• český strukturalismus vycházel z Saussurova učení o znaku

Hermeneutika

• směr ve filozofii, vychází z „rozumění“ společenským a kulturním jevům, navazuje na pojem ???, který používal její předchůdce Dilthy
• hlavní představitel – Gadamer
• rozšířila se ve středověku na základě zkoumání Bible
• Jauss – žák Gadamera – Horizont očekávání a porozumění → očekávání a porozumění se musí protnout

Dekonstruktivismus

• J. Derrida – 60 . léta 20. století
• lit. dílo není úhlednou strukturou, ale je neuspořádané
• ukazují na labilnost lit. stavby, rozboření konstrukce

Poststrukturalismus

• zvýrazňuje úlohu čtenáře v komunikačním procesu, čtenář je vnímatel, dříve to byl autor

Postmodernismus

• závěrečná etapa vývoje moderního umění nebo začátek nové etapy v dějinách umění
• charakteristický rys → spojování odlišných stylových prvků
• sklon k mystifikacím, objevuje se zde koláž