OLDŘICH MIKULÁŠEK

básník podobný Seifertovi – chtěl svůj život prožít naplno, miloval víno, ženy a život
pocházel z chudého prostředí Moravy (dělník) – existencionalista
díla mají filosofický až meditativní rozměr (přemýšlení o věcech důležitých)
pokračuje v linii poezie, kt. je melodicky i myšlenkově složitá
jeho inspirací je smrt (černá múza)  život končí smrtí, proto máme život prožít naplno
vše vnímal pozitivně – život, láska, vztahy mezi lidmi
častým motivem je tráva (jako něco nezdolného, co přežije skoro vše),
používá často přirovnání, neologismy (nová slova), hru s jazykem
Krajem táhne prašivec
– rozsáhlá básnická skladba, obsahující životní optimismus
– prašivec – symbolická postava, kt. vzbuzuje děs a hrůzu – metafora země, kt. je zničená
Svlékání hadů
– sbírka zachycující protiklad radostného vidění světa a strachu z jeho špatnosti
Šokovaná růže
– sbírka milostné poezie (báseň Triptych – reaguje na situaci ve světě)
JAN SKÁCEL (1922 – týden před listopadem 1989)
introvert, v totalitní době byl odmlčen
psal intimní a reflexivní (subjektivní) lyriku – složitá, obsahuje mnoho metafor
vychází z jednoduchosti lidové slovesnosti – klade důraz na tradiční hodnoty, etiku a mravnost
velmi patrný je vliv Moravy
v 60. letech:
Smuténka
– (smuténka – neologismus, novotvar) básnická sbírka – verše úsporné, s pomlkami, někdy nedořečené
v 80. letech:
Dávné proso
– divadelní hra tvořená poezií – vzpomínky na dětství, meditace nad životem a smrtí
Naděje s bukovými křídly
– obsahuje stovky čtyřverší
Odlévání do ztraceného vosku