VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR:
Podzimní píseň
Ó podzime, Dýchaje tíž, I odcházím tak dlouze tvé zesinám, když povětřím zlým, housle lkají, orloj slyším, jehož svistem mou duši tou vše je to tam, jsem hnán sem tam, hrou unylou ten žal, co mám, jak bych byl sám utýrají. neutiším. suchým listem. ukázka A – z Verlainovy sbírky Saturnské básně (Paul Verlaine, přeložil František Hrubín)
Jak jsem, olše, měl vás rád, Ó, matko má, dnes v světlo proměněná, v podvečerní vonný chlad, ty šípe zlatý, vystřelený do ohniska. nad vodou když schýlen sám Tajemství věčně planoucích! Zvuk tvého jména stín váš chvěl se sem a tam. na našich vlnách dochvěl se, však vím, jsi blízka! (A. Sova: Olše) (O. Březina: Moje matka) Ukázka B – ze Sovovy sbírky Ukázka C – z Březinovy sbírky Tajemné dálky Květy intimních nálad
Kdybys ty, deptaný národe, Hlásím, pane hejtmane, uspaný, spoutaný obře, a já to musím říct: kdybys tak písni mé rozuměl, tož, člověk rád jde, člověk musí jít, řekl bych: Zpíval jsem dobře. když pán chce, smrti vstříc – (P. Bezruč: Úspěch) však koní šetřte – prosím tisíckrát, Ukázka D – z Bezručovy to dobytče se strašně umí ptát, sbírky Slezské písně proč nesmí žíti víc … (F. Šrámek: Raport) Ukázka E – ze sbírky Života bído, přec tě mám rád
