Slovní zásoba – sémantický význam

Slovní zásoba – souhrn slov určitého jazyka (spisovných i nespisovných), je zachycena ve slovnících (lexikonech), slovní zásoba obsahuje kolem milionu slov. jádro slovní zásoby – nečastější, základní slova, celonárodní, společná většině projevů.
Individuální slovní zásoba -aktivní (slova používaná v projevech) -pasivní (slova, kterým rozumíme)
Typy slovníků: 1. slovníky překladové – dvou i vícejazyčné -J.Volný, Česko-německý slovník, Německo-český slovník
2. slovníky výkladové – vysvětlují význam slova týmž jazykem, jímž jsou uvedena heslová slova A) naučné (encyklopedické) – výklad významu slova a širší poučení -např.Ottův slovník naučný, Příruční slovník naučný B) jazykové – výklad významu slova – původ, výslovnost, mluvnické poučení, použití slova -např. Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka
3. slovníky speciální -historický,např.J.Gebauer,Slovník staročeský,V.Machek-etymologický slovník jazyka českého(o původu slov)
homonyma – slova stejně znějící, ale mají odlišný význam, mezi jejich významy není spojitost, hlásková shoda je náhodná. -např.-role-pole -svitek -divadelní úloha
antonyma – slova protikladná – vztah významové protikladnosti.. -označují jevy stejného druhu,ale opačných vlastností (např.nad-pod, slézt-vylézt) -záporná antonyma jsou synonymy (blízko-nedaleko)
synonyma – slova souznačná, stejnoznačná-slova mající stejný význam (vlastní synonyma)-méně častá -např. zeměpis-geografie, přísudek, predikát atd.
mnohoznačná vznik: významy se vyvozují ze základního významu (určitá spojitost zůstává) -např.jazyk – jako orgán v dutině ústní -jako vyjadřovací prostředek – řeč -metafora – jazyk u boty -dvojím utvořením téhož slova s různým významem -mnohoznačnosti předpon