Tvorba pololidová

• lit., která vzniká v prostředí blízkém lidu. Nejvýznamnějším druhem této tvorby jsou interludia (mezihry) – krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry
• ale v 17. st. se provozují i samostatně. Hrávali je obvykle učitelé s žáky. Náměty jsou ze selského života, zachycují bídnost jejich postavení, terčem posměchu je obvykle sedlák a jeho žena, projevuje se zde zdravý smysl pro skutečnost.

Václav František Kocmánek (1607 – 1679)

• Psal frašky, dochovalo se jich sedm
• Lamentace venkovanů (Lamentatio rusticana) – česká skladba s lat. názvem z konce třicetileté války, jejíž hrůzy dopadají nejvíce na prostého člověka
• součástí je i „selský otčenánáš“ – skladby o selském životě, jednotlivé sloky končily částmi uvedené modlitby

František Jan Vavák (1741 – 1816) – písmák, milčinský rychtář, jeho paměti zaznamenaly i lidové obřadní písně předzpěvované na jarmarcích, zpracovávaly zajímavé příhody, jako povodně, požáru, vraždy a jiné.
Tvorba lidová Ústní lidová slovesnost – provázela umělou lit. vždy, vznikla dávno před lit. Psanou

• na konci 17. st. a během 18. st. nabyla zvláštního významu tím, že se v době úpadku umělé lit. stal hl. představitelkou slovesné kultury celého národa
• vyjadřuje vztah lidu k otázkám života a smrti, k přírodě, k práci, k rodině a spol. i boj proti utlačovatelům

Hlavní útvary: Sociální píseň (balada)

• přímý odraz rozporů mezi sedláky a pány
• dochovala se jen malá část (v soudobých rukopisech a sbornících)
• když pomíjel robotní útlak, ztrácely se z povědomí lidí, některé však přežily a byly zapsány až Erbenem, Sušilem nebo Bartošem (sběratelé lid. písní v pozdější době)
• zobrazují těžký život nevolníka (Kdyby nebe vyschlo a přestaly deště), bezvýchodný smutek => lid se brání satirou, posměšnými popěvky (Ach běda, běda koupil nás Breda)
• náměty pro Selské písně J. Vrchlického.