Ženy v české literatuře, spisovatelky a literární hrdinky
19. století
Božena Němcová (roz. Barbora Panklová) – 1820 narodila se ve Vídni, 1862 zemřela v Praze – pocházela z rodiny kočího J. Pankla a české služky Terezie Novotné – mládí prožila v Ratibořicích u České Skalice (chodila zde i do školy) – zde žila 4 roky babička Němcová – Magdaléna Novotná, která ji velmi ovlivnila – později byla dána na výchovu k zámeckému správci do Chvalkovic – 1837 provdána za Josefa Němce (uvědomělí vlastenec,u nadřízených nebil oblíben) – jejich manželství nebylo šťastné, museli se pořád stěhovat, protože Němec byl stále překládán (měla sním čtyři děti: Hynka, Karla, Theodora a Jaroslava) – 1842-1845 žila v Praze, zde se seznámila s českou vlasteneckou společností – velký význam měl její pobyt na Chodsku (1845-1848). Zde ji zastihl revoluční rok – oba manžele se v tomto roce silně pol. angažovali, proto byli pronásledování rakouskými úřady a tajnou policií – na počátku 50 let je Němec převelen do Uher, Němcová s dětmi se usadila v Praze žila s dětmi v bídě a hladu – r.1861 Němcová odchází do Litomyšle, dohlíží na vydání svých spisů – na vánoce si jí manžel odváží těžce nemocnou do Prahy, kde v lednu následujícího roku umírá
Vydala 7 svazků:
Národní báchorky a pověsti
zahrnují především pohádky, pověsti, legendy. Hlavní myšlenkou pohádek je demokratická zásada rovnosti všech lidí a vítězství mravních hodnot nad zlem.
