2. Úloha divadla v národním obrození – význam působení Josefa Kajetána Tyla.
Josef Kajetán TYL – dovršitel divadelního vývoje za národního obrození, dramatik, herec, organizátor divadelního života, nejslavnější divadelník 19. století, ale také prozaik a novinář (působil mimo jiné v časopise Květy). Tyl se narodil v Kutné Hoře. Roku 1848 se stal poslancem říšského sněmu, po porážce revoluce 1848 se nepříliš úspěšně živil jako člen kočovných divadelních společností: zemřel zcela vyčerpán v Plzni. Tylovu dramatickou tvorbu lze tematicky rozdělit do tří skupin: 1. hry ze současnosti (například: Fidlovačka, Paličova dcera)
- Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – v této hře poprvé zazněla píseň Kde domov můj?, ke které napsal hudbu František Škroup a jejíž první sloka se po roce 1918 stala českou hymnou. Lásce mlynářského chasníka Jeníka a dívky Lidunky brání nepřátelství Jeníkova otce, ševce Kroutila, a Lidunčiny tety, měšťanky Mastílkové. Švec Kroutil je uvědomělý Čech, zatímco Mastílková touží po společnosti pražských vyšších vrstev, které se českému národu odrodily. Na fidlovačce, ševcovské slavnosti, se spor urovná, když Mastílková pozná svůj omyl.
2. hry historické (například: Kutnohorští havíři, Jan Hus)
- Kutnohorští havíři – děj se odehrává za vlády Ludvíka Jagellonského. Vychází ze skutečných událostí – sporu havířů, těžících stříbro, a královského mincmistra Beneše z Weitmile. Havíři protestují proti nespravedlnosti mincovních úředníků. Pod příslibem vyjednávání vzpouru ukončí. Hlavní vzbouřence však zrádný mincmistr nechává popravit. Částečnou nápravu zjedná král, když cynické kutnohorské panstvo potrestá. Hlavní viník Beneš z Weitmile však umírá přirozenou smrtí. Předtím se mu ale zjeví postava jednoho z popravených jako připomínka spáchaných nepravostí.
3. dramatické báchorky (například: Strakonický dudák, Jiříkovo vidění)
- Strakonický dudák – hlavní hrdina, chudý, ale furiantský dudák Švanda, odchází z rodné vsi do ciziny, aby si zasloužil ruku své milé Dorotky. Na cestě je mu společníkem záludný Vocilka, příživník a podvodník. Působením očarovaných dud podléhá švanda své slávě a pozlátku „velkého světa“, dočká se však také velkého rozčarování. Všechny úklady zdolá zásluhou své matky (což je víla Rosava), dobromyslného muzikantského přítele Kalafuny a zejména milující a obětavé Dorotky.
