3. Vývoj literárního hrdiny v próze (od nadšeného budovatele k bezbrannému hrdinovi)

Po roce 1948 a hlavně v 50. letech se v rámci socialistického realismu rozvíjí v české literatuře tzv. budovatelská próza, která rezignuje na uměleckou úroveň a soustředí se na službu komunistické ideologii. Václav ŘEZÁČ – budovatelský román Nástup (o poválečném osídlování pohraničí) – toto dílo je literárně téměř bezcenné, je jen dokumentem smutné doby a neživým monumentem stalinismu. Jan OTČENÁŠEK – průlom v budovatelské próze představuje román

• Občan Brych – právník Brych se v tomto románu z roku 1955 rozhoduje, jaký zaujme postoj k politickému stavu v naší zemi po událostech roku 1948 – i když nakonec přitakává životu u nás, nemá jednoznačný pohled na skutečnost a společnost.

4. Próza 60. a 70. let – dílo B. Hrabala a V. Párala. Bohumil HRABAL – jedním z nejslavnějších českých spisovatelů dvacátého století. Tento prozaik se sice narodil v Židenicích, ale mládí prožil v Nymburce. Profesionálně se literatuře začal věnovat až roku 1963. V Hrabalových knihách často chybí souvislý děj, který nahrazuje proud drobnějších příběhů. V textech často vystupují tzv. pábitelé – prostí lidé (většinou chudí, z okraje společnosti), kteří živým, nespisovným, bohatým jazykem vyprávějí o svých životních osudech, zážitcích
a zkušenostech. Hrabalova díla jsou obvykle velmi autobiografická. Nejslavnější literární postavou, kterou Hrabal vytvořil, je strýc Pepin (typický pábitel, náruživý vypravěč a milovník života). Z autorových děl bude připomenuto jen pár nejznámějších:

• Příliš hlučná samota – jde o monolog starého baliče odpadového papíru Hanti, jemuž se během práce dostávají do rukou literární skvosty, a on, samovolně jimi „vzdělán proti své vůli“, medituje o smyslu lidského života, aby nakonec dobrovolně ukončil svůj život. Hanťa není typickým pábitelem: je to sice člověk z periférie, který vášnivě čte hluboké myšlenky filozofů a básníků, ale svou svobodu a volnost již nebrání furiantskou řečí, ale naopak mlčí a medituje. V celém textu je dějovost potlačena: jde spíše o básnickou zpověď, baladický obraz nešťastného člověka ubíjeného normalizací /ukázka B/.