2. Osvobození republiky od fašismu a jeho odraz v próze i poezii (Nezval, Holan, Seifert, Škvorecký …)

Osvobození republiky od fašismu v květnu 1945 způsobilo pochopitelně po temných protektorátních letech okupace nadšení obyvatel obnoveného Československa. Tato radost se pochopitelně přenesla i do literatury. Umělci však nikdy nezapomínali na tematiku válečných hrůz a na utrpení českého národa během druhé světové války – osvobození totiž nevrátilo život válečným obětem a množství lidí poznamenala různými způsoby válka doživotně. Vítězslav NEZVAL – vydal roku 1945 (znovu) lyrickoepickou básnickou skladbu z roku 1939 Historický obraz, – přiklání se zde k tradiční poezii, přibližuje se k lidové písni, vrací se k světu rodného venkova a čerpá ze známých folklorních a národních obrazů Nezvalova tvorba po osvobození však bohužel nedosáhla úrovně jeho děl meziválečných. Nezval bezvýhradně přitakal komunistickému totalitnímu systému, svou poezii degradoval na politické pamflety, své starší verše upravoval pro potřeby stalinistů, angažoval se v politických procesech. V 50. letech vydal politické básnické skladby Stalin a Zpěv míru, které patří k tomu nejhoršímu v jeho díle. Vladimír HOLAN – se stal na čas členem komunistické strany, neboť věřil, že i jejím programem může být snaha dát nejhlubší smysl slovům osud, důstojnost, láska, budoucnost. Holan jako jeden z prvních reagoval na historický moment osvobození a jeho sbírky Dík Sovětskému svazu a Rudoarmějci byly z uměleckého hlediska nadprůměrnými počiny doby. Jaroslav SEIFERT – vzdal hold osvoboditelům sbírkou Přílba hlíny František HRUBÍN – vydal roku 1945 protifašistickou sbírku Chléb s ocelí a slavnou básnickou skladbu Jobova noc, která je zakončena obrazem Čech jako země těžce zkoušené, ale krásné a schopné přestát všechny pohromy.