Český humanismus
Hnutí humanismu určovalo literární a společenský vývoj v Čechách po více než 150 let od posledních let vlády Jiřího z Poděbrad až po bitvu na Bílé hoře. Evropský i český humanismus tvoří hnutí vzdělanců vzhlížejících s obdivem ke starověkým kulturám, vychází hlavně z Antiky, z antického pojetí člověka a společnosti. Uznávaná jsou rovněž díla antických autorů. V epoše humanismu dochází k výraznému rozšíření vzdělanosti, tu ještě umocňuje vynález knihtisku r. 1452 Janem Gutenberkem. Český humanismus se však v mnohém odlišuje od evropského humanismu. Přirozená návaznost na evropskou kulturu je přerušena husitskými válkami a ostatními náboženskými spory, a tak se České země dostávají do izolace a humanismus se proti ostatnímu evropskému dění zpozdil. Hlavní postavou českého humanismu je Daniel Adam z Veleslavína, období známé také jako tzv. „ zlatá doba veleslavínská“(J.Dobrovský). Na spoluurčování této epochy se podílela také Jednota bratrská. Velké zásluhy má v oblasti šíření vzdělanosti.
