Stříbrný vítr

Impresionistický román, který zachycuje dospívání chlapce Jana Ratkina v dospělého mladíka, mě velice překvapil jak svojí formou tak i jedinečným zachycením pocitů dospívajícího chlapce. Šrámek jedinečným způsobem ukazuje harmonický život chlapce v němž vystihuje nezměrnou radost ze života, z přírody, z každého dne. Ukazuje také s mládím neodmyslitelně spjatou lásku, ale na druhé straně bolest , která podle Šrámka patří k dospívání a jeho rozjařeným létům. Šrámek se také snaží ukázat, že život není pouhá lehká hra, ale často v něm musí velmi obětovat a neujde trpkým zklamáním. Některé zachycené pocity Jana se mi zdály v průběhu četby velice blízké. Zaujaly mě také některé humorné situace a příběhy, které prožil s jeho gymnazijními kamarády v čele se Zachem,Vikou a Štolcem, dále pak vložený milostný příběh profesora Ramlera , který rozpustilému Ratkinovi doslova zachránil kůži před školní radou za jeho nezodpovědné chování. Str.105 Jednou z vlastností mladého Ratkina je také bouření proti všemu fádnímu, nucenému, a tak v následující ukázce je zachycena fádnost celé církve humorným příběhem u zpovědi. Ratkin je nucen chodit školním katechetou ke zpovědi. Po zpovědi obdrží od kněze kontrolní lístek, který je nucen předložit následně na gymnáziu. Bylo to zlé s Ratkinem toho dne .Čert ho posedl, nic jiného to nebylo. Kající lítost nedostavila se ani v posledním okamžiku, když už přiklekl, aby otevřel knězi hříšné své srdce. Když zpozoroval nad svou hlavou žehnající pohyb jeho ruky, měl dojem, že počíná něco, při čem bude těžko udržeti se smíchu.Co jen to měl ten člověk v sobě za měch, že mu tak hvízdalo v nose? A proč jeho obličej vyjadřoval takovou nudu, teď v okamžiku, když měl býti prostředníkem mezi bohem a jím? Hle, on dokonce počal krmiti nos tabákem, jen aby ubohá, k němu přiklekající hříšník nemyslil si snad, že nalézá se někde blízko bran nebeských, nýbrž na docela obyčejné zemi, kde každý zpívá, jak mu zobák narost. … Spletl zpovědní formuli, páté přes deváté, a začal. Zpovídá se a vyznává se, že …trápil zvířátka. Kněz se pohnul. Ano, trápil zvířátka… ..Ratkin si v duchu sliboval, že na tohohle patrona jistě nezapomene… str.187 dole, 188 a 189 Ale tu objevil se na scéně nový člověk. Catulle Mendés. Ne sice právě on, ale jeho knížka, takové rozpustilé, nahaté historky. Vydání: Dvojsvazek; dvě stěžejní práce Tělo a Stříbrný vítr; Československý spisovatel Praha © 1978