VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR:
Znám křišťálovou studánku Tonda běží s notesem, kde nejhlubší je les, mámo, táto, pojďte sem, tam roste tmavé kapradí nakreslil jsem naši Lidku, a vůkol rudý vřes. jak vám nese modrou kytku. Tam ptáci, laně chodí pít (F. Hrubín: Umělec) pod javorový kmen … /Ukázka B/ (J. V. Sládek) /Ukázka A/
Arion pod vodou zpíval a naříkal, každá krůpějka vody se třásla, jako by to slza byla. Každá krůpějka zachytila kousek jeho hlasu, a proto už není voda němá. Proto zvoní, cinká, ševelí a šeptá, zurčí a bublá, šplouná, šumí, hučí a ropotá, úpí a kvílí, burácí, řve, ječí a hřímá, sténá a vzdychá a směje se, hraje jako na stříbrnou harfu, klokotá jako balalajka, zpívá jako varhany, duje jako lesní roh a hovoří jako člověk v radosti nebo v žalu. Od té doby mluví všemi jazyky na světě a povídá věci, kterým už ani nikdo nerozumí, jak jsou divné a krásné. A nejmíň jim rozumějí lidé, ale dokud nepřišel Arion a nenaučil vodu zpívat, byla stejně němá jako je němé nebe. /Ukázka C – patrně z Devatera pohádek od Karla Čapka/
Za Cukrovou horou Žil kdysi švec, bydlel starý král, měl divnou věc. nebyl žádný morous, Choval ji v kožichu rád na dudy hrál. a hřál ji potichu. (J. Hanzlík) (Z. Kriebel) /Ukázka D/ /Ukázka E/
