Aischylos (525 – 546)

je pokládán za zakladatele antické tragédie. Účastnil se řecko-perských válek. Působil v Athénách, kde byl za dramatické dílo významně oceňován a slaven, zemřel na Sicílii. Zavedl druhého a později po Sofoklově vzoru i třetího herce. Napsal asi 90 tragédií, z nichž se dochovalo pouze sedm – Převážně zpracovával mytologické náměty (trilogie Oresteia; Prosebnice; Sedm proti Thébám) Sofoklés (496 – 406) – autor tragédií, působil také jako herec, mnohokrát zvítězil v dramatických soutěžích a zastával významné společenské a státnické funkce. Zavádí druhou postavu (opak k té první). Od trilogií ustoupil k tvorbě hutně koncipovaných jednodílných tragedií, plně respektující aristotelovskou trojí jednotu místa, děje a času. Ze 120 her se dochovalo sedm(Elektra, Antigona, Oidipus král) Euripides (480 – 406) – rodák z ostrova Salamína, žil a tvořil v Athénách. Napsal asi 90 her, dochovalo se 17: Hippolytos, Médeia, Trójanky. Zavádí „deus ex machina“ – zásah shůry vyřeší patovou situaci. 1 autor komedií: Aristofanes (446 – 385) – klasik řecké komedie, ve svých komediích útočil na nejrůznější stránky života obce. Uplatnil svůj kritický šleh, jeho komedie připomínaly frašky. Současník peloponéských válek. Ze 44 her se dochovalo 11: Žáby – lit. souboj Aischyla s Euripidem, míří proti Euripidovi; Acharňané; Lysistrata V Římě působil Plautus (251-184př) – archaické období římské lit.; společenská satira a denní život; např.: Komedie o hrnci, Pseudolus, Chlubný voják
V raném středověku se drama příliš neprovozovalo – původně provozováno v kostelech (církevní hry – velikonoční, vánoční; biblické, pašijové, mystéria Tři Marie – viz náš Mastičkář), ale později vyhoštěno, stává se pokleslou světskou zábavou – zejména měšťanská literatura (na tržištích). Renesance opět objevuje drama jako vysoké umění (rozdělení na vysoké a nízké žánry až v klasicismu) – největší dramatik všech dob = William Shakespeare (Anglie).
Itálie: Nicollo Machiavelli (1496 – 1527) – Italský politik, vojevůdce, filozof a spisovatel, univerzální osobnost vrcholné renesance. Pocházel z Florencie. kde většinu života politicky působil a zemřel. Byl zastáncem pragmatického pojetí politiky (účel světí prostředky) a stoupencem silného autoritativního národního státu. Je autorem politického spisu Vladař, ve kterém rozebírá příčiny současného úpadku Itálie a hledá cesty k nápravě. Sní o mocném státě, spravovaném moudrým a pevným vladařem, který by vycházel z předpokladu, že lidé jsou špatní a neváhal by použít síly, kdyby byl prospěch státu ohrožen. Kromě toho napsal řadu sonetů, epigramů a povídek. Je také autorem komedie Mandragora – nejlepšího dramatického díla renesance. + Torquato Tasso (1544-1595), Ludovico Ariosto (1474-1533) – vzor=Plautus