Carlo Goldoni (1707 – 1793)

– Italský spisovatel. Reformátor divadla a tvůrce italské národní komedie. Narodil se v Benátkách, po studiu práv se věnoval advokátní a diplomatické činnosti. Od konce čtyřicátých let působil jako dramatik, režisér a organizátor divadelního života. Od šedesátých let byl ředitelem Italské komedie v Paříži, kde i zemřel. Jeho 218 dochovaných her a operních libret představuje cestu od commedie dell’arte k charakterové komedii v duchu klasicismu. Zprvu vytvářel scénáře „divadla masek“, které pro knižní vydání doplňoval pevnými dialogy (např. Sluha dvou pánů). Z charakterových komedií jsou nejvýznamnější zejména: Hrubiáni, Poprask na Iaguně, Kavárnička, Vějíř, Náměstíčko. V mládí se pokoušel o lyriku a na sklonku života vydal francouzsky psané třídílné Paměti.
V době preromantismu tvořili v Německu spisovatelé, kteří obdivovali Shakespeara a psali také divadelní hry (Německo bylo po této stránce velmi zaostalé!). Gottham Ephraim Lessing (1729-1781) – vliv humanismu, psal satirická díla; např.: veselohra Mína z Barnhelmu Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) – největší postava tehdejší německé literatury, velká dramatická tvorba: Faust, Ifigenie v Tauridě… J.Ch.Friedrich Schiller (1749-1805) – aktuální společenské náměty (Loupežníci, Úklady a láska) i hry historické (Don Carlos, Panna Orleánská)
Během romantismu a realismu byly v oblibě jiné žánry (buď lyrika či román). Až ve druhé polovině 19.století se opět vzbuzuje zájem o drama – zejména v Anglii, kde několik her napsal Oscar Wilde (1854-1900) – společenská satira, ostré ale inteligentní dialogy a také humor (např.: Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel, Salomé)

Z realismu vychází i Čechov (Višňový sad), ale to už je jistě jiná otázka.