Francouzská renesance
François Villon (1431 – 1463)
- vychovával jeho strýc kněz, oba jeho rodiče (chudí), zemřeli v době moru
- dosáhl na univerzitě v Paříži akademické hodnosti, ale žil jako tulák, protože se během studia zapletl se zločinci a byl obviněn z vraždy
- dostal se do vězení a byl odsouzen na smrt, podařilo se mu uprchnout, trest mu byl proměně ve vyhnanství
- musel se skrývat v Pařížském podsvětí
- založil sociální baladu – společnost ho ničí
- lyrik, tulák, bohém, první „prokletý básník“
- ve vězení napsal v očekávání smrti Baladu o oběšencích (strach ze smrti)
- nejvýznamnější dílo: básně Malý testament (Odkaz) a Velký testament (Závěť)
- všechny básně vyjadřují odkazy přátelům i nepřátelům (Balada o někdejších paních, Balada o tlusté Margot), vyslovují komická přání
- obraz autorovy vlastní bídy, kritika společnosti
- protikladnost vyjádření (např. marnost X touha po životě, ctnost X otrlost a pohrdání, vtipnost a výsměch X vážnost, radost X zoufalství). Forma: francouzská (villonská) balada = lyrická báseň, tři delší sloky a kratší dozpěv. Poslední verš první sloky se opakuje jako refrén
- život a dílo Villona inspirovalo i některé české spis. a umělce – Vrchlický, Nezval (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida), Voskovec a Werich napsali o životě Villona hru Balada z hadrů, ve které je i populární píseň Hej, pane králi, vezmi hadry a jdi mezi lid. (dílo inspirováno Villonovou závětí), životopisný román o Villonovi Navzdory básník zpívá napsala současná česká spisovatelka. Jarmila Loukotková.
