Legenda o sv. Václavu

– o utrpení sv. Václava

Život a umučení sv. Václava a babičky jeho sv. Ludmily (Kristiánova legenda)

• legendy byly prvním krokem k dějepisné próze v latinské kultuře
• konec 10. stol.

Legenda o sv. Prokopovi a Vojtěchovi Středověkou dějepisnou prózu pak představují především kroniky
Kosmas (asi 1045-1125) – čes. kronikář, zakladatel českého dějepisectví. Studoval v cizině, v belgickém městě Lutychu, byl kanovníkem a později děkanem svatovítské kapituly. Jako církevní hodnostář na svých diplomatických cestách navštívil Německo, Uhry a Itálii. Na kněze vysvěcen až roku 1099. Byl to člověk na svou dobu neobyčejně vzdělaný, obeznámený se soudobým písemnictvím, ale znalý také antických autorů. Jediným jeho dochovaným dílem, které začal psát až ve vysokém stáří – je nedokončená. Používal úsloví, rčení, přísloví, dialogy
Kosmova kronika = Kronika Česká (Chronica Bohomerum)

• vynikající dílo i v porovnání s pracemi jiných evropských kronikářů
• rozdělil ji na 3 části:

1. Od pravěku do nastoupení knížete Břetislava I. roku 1038 – Babilon 2. Do smrti krále Vratislava II. roku 1092 době, kdy Kosmas žil 3. Do smrti krále Vladislava I. roku 1125 – i když Kosmova kronika je psána latinsky, znamená svou národní látkou průlom do soudobé literatury – Ve své kronice rozlišuje „hodnověrné zprávy svědků“ od „bájivého vypravování starců“ a konečně od toho, co sám pamatuje. V „bájivém vypravování starců“ zaznamenal nejstarší pověsti, které slyšel z vyprávění lidu. Jsou to nejstarší pověsti kmene Čechů, vyprávějící o příchodu praotce Čecha a jeho lidu, o zlatém věku, o době soudců, z nichž nejvýznamnějším byl Krok, o jeho třech dcerách, zvláště pak o Libuši a jejich věštbách, o založení Prahy, o Přemyslu, o válce mezi kmenem Čechů a Lučanů a jiné. – v nejstarších pověstech (o Čechovi, Krokovi, Libuši) se ztrácí historické jádro pod bájeslovným nánosem, v pozdějších pověstech je základ historický (válka (Čechů s Lučany) – Kosmas nepřezíral ani prostý lid, zajímala jej jeho lidová slovesnost, kterou ovšem stylisticky upravoval citáty z řeckých a římských spisovatelů, jak to žádal dobrý vkus – zamlčuje ale všechny zmínky o staroslověnské vzdělanosti – narozdíl od Kosmových pokračovatelů, kteří suše líčí události, on vypravuje živě, děje dramatizuje dialogy, má rád humor a vtip, někdy lidového zbarvení, a rád prokládá děj filosofickými úvahami -(Vladislav Vančura – Obrazy z dějin národa českého – najdeme zde pěknou charakteristiku kronikáře Kosmy)