LITERATURA DOBY HUSITSKÉ (14. STOL. – 15. STOL.)
Reformace
konec 14. století a přelom 15. Století
sílí kritika církve a snahy o její nápravu (reformace církve)
roste zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy) – úplný překlad do češtiny
začaly se projevovat třídní rozpory (chudí x bohatí), snahy o nápravu společnosti
vznikala nábožensko-vzdělávací literatura – kázání, traktáty
vrcholí procesy počešťování literatury
Traktát
učené pojednání, úvaha
z počátku náboženské, později estetické, nebo filozofické otázky
patrný osobní vztah autora, bojovně naladěný
vymizeli typičtí středověcí hrdinové, duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika
v popředí je satirické básnictví, duchovní písně (i modlitby), traktát a kronika
Husovi předchůdci
většinou kazatelé, usilující o nápravu společnosti na podkladě náboženství.
Matěj z Janova – myslitel, působil na vysoké škole, psal latinsky – neměl ohlas mezi lidmi.
„Pravidla Starého a Nového zákona“ – spis
Konrád Waldhauser – kazatel, kázal latinsky nebo německy. Nabádal bohaté vrstvy k nápravě společenských poměrů. Společně s Matějem propagoval chudou církev. Kázal na univerzitě, pozván Karlem IV. Svým kázáním vzbudil nelibost některých mnišských řádů.
Jan Milíč z Kroměříže – český kazatel, kázal především k chudině, jeho žáci vytvořili středisko českého kazatelství v kapli Betlémské, byl několikrát vězněn.
