OSVOBOZENÉ DIVADLO

bylo hodně podporováno uměleckým spolkem Devětsil – hlavní tvůrčí osobnosti byli Jiří Voskovec (1905 – 1981), Jan Werich (1905 – 1980) a hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906 – 1942)
pře jejich příchodem v roce 1927 se zde hrály například Apollinairovi Prsy Tiresiovy, Jarryho Král Ubu nebo Cocteauův Orfeus
brzy zde zdomácněl žánr divadelní revue
stavělo své hry na dramatickém základu (ale jen na kostře)
spojovaly mluvené slovo s hudbou – naprostá improvizace, písně (Ježkovy) – dělalo si legraci ze všech nešvarů doby (z měšťáctví, z parlamentarismu, jakobyvzdělanosti, z nastupujícího fašismu)
vytvářeli i nová slova, jazzová hudba
forbíny – začali je používat náhodou (nešla jim vytáhnout opona)
předscény na aktuální témata (většinou na politiku, ale i na obecně špatné vlastnosti – maloměšťáctví, snobismus)
jejich první představení – vycházely z recese – nevybíravá, bezostyšná, spontánní, nechce být zásadní kritikou, ale spíše zesměšňovat
přáli si, aby se lidé bavili (chechtali)
Vest Pocket Revue (1927)
řada komických výstupů, písní a tanečních vystoupení soustředěných kolem jednoduchého děje
vliv poetismu (uvolněná stavba)
východisko z chaosu poválečné doby
komické novotvary (napnelismus), stud. slang
Smoking Revue (1928) – navázali na úspěšnou prvotinu
Sever proti Jihu (1930) – poprvé využívají historické prostředí
Don Juan (1931), Golem (1931)
Caesar (1932) – politická satira proti fašismu, později typická pro V a W
Osel a stín (1933) – označována za nejlepší hru
námětem se stal soudní spor ze starého Řecka o tom, komu patří oslův stín – majiteli osla nebo jeho pronajímateli
opět satira proti narůstajícímu fašismu
Kat a blázen (1934) – napadá společenské poměry, které umožňují, aby z prostého a ustrašeného úředníčka vyrostl nelidský diktátor
Balada z hadrů (1935) – středověký básník Fr. Villon je pojat jako tribun lidu
v této době museli V a W na čas opustit budovu divadla, ale pokračují pod názvem Spoutané divadlo
Těžká Barbora (1937) a Pěst na oko (1938) – reagují na poměry ve státě
činnost divadla ukončila okupace, všichni odjíždějí roku 1939 do USA
po roce 1945 se dvojice rozchází Voskovec se koncem 40. let vrátil do USA
v 50. letech působil Werich jako ředitel divadla ABC, kde s úspěchem uvedl opravené verze Caesara (1955), Balady z hadrů (1957) a Těžké Barbory (1959)
místo jeho partnera zaujal Miroslav Horníček