Španělsko: Lope de Vega (1562 – 1632)
– Nejvýznamnější španělský dramatik tzv. zlatého věku. Narodil se v Madridu ve šlechtické rodině. Od dětství projevoval literární talent a dobrodružné sklony. Jeho život byl naplněn skandálními milostnými pletkami. Pro rozměrnost svého díla byl označován za „div přírody“. Zemřel v Madridu. Autor 1500 dramatických skladeb (známe 770 titulů, dochovalo se 470 textů). Nejvíce se mu dařily hry s historickou tematikou – Fuente Ovejuna (Ovčí pramen), kde zobrazuje lidové povstání proti tyranskému feudálovi. Čerpá ale nejen z historie, ale i ze své současnosti. Přivedl španělské národní drama k vrcholnému rozkvětu. Typické bylo drama pláště a kordu (dýky), v němž se soustředil na dobově podmíněné citové a morální konflikty, např. konflikty „rodinné cti“ a lásky. Zahradníkův pes, Blázni z Valencie, Učitel tance aj.
Anglie: William Shakespeare (viz otázka 6A), Christopher Marlove (1564-1593) -předchůdce Shakespeara; titánské postavy (kolem nich se točí děj, ale nakonec umírají) – např.: Tamerlán Veliký
Ostatní země nebyly touto vlnou dramat nijak zvlášť zasaženy.
BAROKO: ve Španělsku tvoří Pedro Calderón de la Barca (1600 – 1681) – Přední barokní dramatik, dovršitel zlatého věku španělské literatury. Pocházel ze šlechtického rodu v Madridu, kde se narodil a zemřel. Na univerzitách v Alcalá de Henares a v Salamance získal teologické vzdělání. Byl vojákem, knězem a věnoval se službě u dvora. Napsal přes 200 her, většinou komedií, desítky meziher a náboženských her (autos sacramentales) – např. Velké divadlo světa. Oblíbené byly a jsou zápletkové komedie pláště a kordu (Schovávaná na schodech – adaptace V. Nezvala), hry historické a mytologicko-fantastické (Život je sen).
KLASICISMUS: hlavně Francie komedie:
