Prokop Šedivý (1764 – 1810)

psal veselohry, které se hrály v Boudě např.: „Masné krámy“, „Pražští sládci“.
Hry se hrály ve vlasteneckém divadle Bouda v 80. letech 18. století a také ve Stavovském divadle (hrálo se česky). Loutkové divadlo Matěje Kopeckého. Vznik tzv. České expedice – majitel Václav Matěj Kramerius  vydává první noviny, které se jmenovaly „Krameriovy pražské poštovní noviny“. Počátky básnictví.
Antonín Jaroslav Puchmajer
sestavil 5 almanachů „Sebrání básní a zpěvů“, „Óda na Jana Žižku“, „Hlas Čecha“, „Vlk a jehně“ – bajka.
Vzniká tzv. „První novočeská básnická škola“ – program vlastenecký i formální.
František Martin Pelcl
dějepisec, první profesor českého jazyka na pražské univerzitě.
Dílo:
„Nová kronika Česká“
Josef Dobrovský (1753 – 1829)
pochází z Uher, studoval na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě a v Klatovech. V Praze studoval filozofii a teologii, ale kněžské povolání nevykonával. Stal se vychovatelem ve šlechtických rodinách např. u hraběte Nostice. Podnikl několik studijních cest do Ruska a Švédska. Byl to první významný jazykovědec, první kritik rukopisů.
Dílo:
„Podrobná mluvnice jazyka českého“ – je psána německy, první vědecká mluvnice, byl skeptický k znovuzrození češtiny jako spisovného a literárního jazyka. Stanovil tzv. jazykovou normu a pravidla českého pravopisu (analogickou opravu pravopisu – platí dodnes).
„Německo – Český slovník“ – dvou dílný
„Dějiny české řeči a literatury“ – psaná německy, ukazuje vývoj jazyka a literatury.
„Základy jazyka staroslověnského“ – psáno latinsky, první vědecká mluvnice staroslověnštiny na základě dochovaných památek.
Dobrovský položil základy novočeského spisovného jazyka, ustálil jazykovou normu, založil české moderní vědy, odmítl pravost Rukopisů a dokázal nesprávnost zlomku evangelia sv. Marka.
Fáze ofenzivní – vliv napoleonských válek, rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby, pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky.