Rukopisy

• obrozenci postrádali mezi staročeskými památkami takové, které by se vyrovnaly hrdinským eposům jiných národů
• ve snaze zaplnit tuto mezeru vznikají lit. podvrhy (padělky):

Rukopis královédvorský – „nalezen“ ve Dvoře Králové, označen za památku z 13. stol., obsahuje lyrické a epické zpěvy, např. Slavoj, Oldřich, Boleslav a milostnou lyriku. Rukopis zelenohorský – anonymně zaslán Národnímu muzeu, „nalezen“ na Zelené Hoře u Nepomuku , označen za památku z 10. stol. Obsahují převážně skladby epické (Libušin soud).

• oba rukopisy chtěly vypadat jako torza velkých sborníků
• měly ukazovat velikost a slávu národa v dávné minulosti, měly posílit národní sebevědomí
• do 80. let 19. stol. trvaly spory o jejich pravost (obhajovali je např. Palacký, Šafařík X Dobrovský)
• nakonec byla dokázána jejich nepravost. v pol. 80. let skupinu profesorů UK (TGM, Gebauer, Vlček, Hostinský), přednesli nevyvratitelné důkazy o zfalšování
• autory jsou Václav Hanka – knihovník a archivář Českého muzea, básníka sběratel, jazykovědec, znalec staroslověnštiny, staročeštiny, měl styky se zahraničními slovanskými spis, pravděpodobný autor lyrických pasáží a Josef Linda – novinář a spisovatel, první český román o dávné minulosti – Záře nad pohanstvem, pravděpodobný autor epických částí
• dnes hodnotíme Rukopisy jako památku NO, inspirovaly umělce (Zeyer, Mánes, Smetana, Myslbek)

Slovanská otázka Jan Kollár (1793- 1852)

• Slovák, narodil se v Mošovicích
• tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti
• psal česky
• studoval teologii na univerzitě v německém městě Jeně: vliv hrdosti německého národa (odsouzení útlaku a nesvobody doma)
• poznal rozdíl mezi minulostí a neutěšenou přítomností Slovanstva (názvy slovanského původu v jenském okolí)
• seznámil se s hnutím něm. studentů, kteří usilovali o sjednocení Německa. To jej inspirovalo k myšlence o sjednocení –Slovanů – myšlenka všeslovanskosti (panslavismus)
• zabýval se studiem archeologie, zjistil, že tyto něm. oblasti byly původně osídleny slovanským obyvatelstvem
• seznámil se s Frederikou Wilhlminou Schmidtovou, která se stala jeho inspirací a hlavní. postavou jeho Slávy dcery, kde ji nazývá Mína
• působil jako evangelický kněz v Budapešti, později byl prof. slovanské archeologie na univerzit ve Vídni
• První sb. Básně – elegie, ódy, epigramy, vlastenecká i milost. lyrika (Míně) se stala základem ke skladbě Slávy dcera >
• Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (alegorická představa),
• provází básníka po slovanské pravlasti (motiv putování); skladba obsahuje Předzpěv (je to žalozpěv nad slavnou minulostí Slovanů a nad jejich současných úpadkem. Je napsán časomírou, tím se liší od znělek v jednot. zpěvech, které jsou napsány přízvučným veršem)
• původně tři zpěvy nazvané podle řek: Sála, Labe, Dunaj; pak další dva- Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo)
• obsahuje asi 615 znělek; forma: elegie – nejen žalozpěv nad zašlou slávou slovanstva, ale i monumentální zpěv o slavné budoucnosti; hexametr + pentametr
• inspirací je Dantova Božská komedie. Aj zde leží zem ta, / před okem mým slzy ronícím, / někdy kolébka, nyní národu mého rakev. / Stůj, noho, posvátní místa jsou, kamkoli kráčíš… // Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou, / ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok. (z Předzpěvu k Slávy dceři)
• Kollár Slávy dceru po celý svůj život upravoval, měnil počet znělek, přidával vysvětlivky
• hlavní myšlenky Slávy dcery vysvětlil v odborném díle O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými – představa zvláště kulturní vzájemnosti
• myšlenka čtyř slovanských jazyků – českoslovenština, srbochorvatština, ruština a polština, každý Slovan má znát aspoň jeden
• Národnie zpievanky – zpěvníček slovenských písní
• stejně jako Palacký se r. 1848 vzdává austroslavismu (po vydání ústavy)