SVATÁ JANA
Pojednává o francouzské národní hrdince Janě z Arku, která se za války mezi Anglií a Francií v 15. stol. postaví do čela francouzského vojska, aby osvobodila zemi od vetřelců a uvedla na trůn franc. krále. Je ale zajata Angličany, postavena před církevní soud a jako kacířka odsouzena a upálena. Epilog hry, který se přenáší do času vzdáleného od vylíčených událostí, shromažďuje všechny účastníky děje a ti se dovídají o její rehabilitaci, a dokonce o tom, že byla svatořečena církví (v roce 1920).
Ústřední hrdinka dramatu je prostá dívka z lidu a v dramatikově podání je zbavena hrdinského patosu. Shaw ji představuje jako moderní ženu, jejíž životní tragedie spočívá v tom, že přerostla svou dobu. Jde vlastně o podobenství o střetnutí výjimečného jedince s mocí.
PYGMALION
Proslulá pětiaktová komedie z r. 1912, inspirovaná antickým mýtem o kyperském sochaři Pygmalionovi, který vyřezal ze slonové kosti tak krásnou dívku, že se do ní zamiloval a uprosil bohyni Afroditu, aby jí vdechla život a řeč.
Londýnský profesor fonetiky Henry Higgins, starý mládenec, uzavřel sázku se svým přítelem, plukovníkem Pickenngem, že z nevzdělané pouliční květinářky Lízy Doolittlové vychová za půl roku dámu s dokonalou spisovnou mluvou a výslovností. Díky péči Higginsovy hospodyně, paní Pearcové, vybranému chování plukovníka Pickeringa a Higginsově výuce se v kultivovaném měšťanském prostředí ze zanedbané dívky stane půvabná žena s vybraným chováním, okouzlující vznešenou společností. Svým přirozeným a kultivovaným půvabem předčí zkostnatělé vystupování a jednání Higginsovo. Oblíbí si ji i profesorova matka, která ji přijme do svého domu. Lízin otec, popelář Doolittle, získá na Higginsovo doporučení z nadace peníze a svérázně se přizpůsobuje panskému životu. Higgins po dívčině odchodu plně ocení její osobnostní kvality a navrhuje, aby v jeho domácnosti zůstala. V epilogu, který není součástí hry, Líza odmítá a dává přednost mladíku Fredymu Eynsford-Hillovi, který se do ní zamiloval.
Dvojznačný závěr hry zdůrazňuje Lízinu emancipovanost a morální převahu nad vzdělaným, ale citově ustrnulým Higginsem který dlouho není schopen překročit bariéry svého omezeného pojetí ženské individuality.
Proslulost hry, vedle vykreslení jedinečných charakterů z různých vrstev londýnské společnosti, vytváří břitký vtip dialogů a využití rozdílných řečových vrstev (zejména tzv. cockney – jazyka londýnské spodiny).
Muzikálová podoba – My Fair Lady.