a)vážné drama

F. Langer (Periférie lidé na okraji společnosti, Dvaaosmdesátka, Jízdní hlídka, Vítězové)
expresionismus (jevištní)
prudká, křečovitá gesta
K.H. Hilar (režisér ve Vin. a v Nár. div.)
ostatní
V. Dyk (Zmoudření dona Quijota)
F.X. Šalda (Zástupové, Dítě, Tažení proti smrti)
J. Wolker (Nejvyšší oběť)
Čapek – Loupežník (lyrizované drama), Ze života hmyzu (bajka, ne dějová vazba, spíše myšlenková), R.U.R. (klasické realistické drama), Věc Makropulos (postaveno jako činohra), Adam stvořitel (hra s jedním hercem), Bílá nemoc (klasické realistické drama), Matka (hra s jedním hercem)
– režiséři:
Emil František Burian (1904 – 1959)
založil Divadlo dada (později D 34) – v souboru měl voiceband (nastudoval s ním např. Máchův Máj, Puškinova Oněgina)
vynikl hlavně dramatizací lit. děl (Švejk)
hrál se také Krysař (od Dyka) a Manon Lescout (od Nezvala)
expresionistické hry – Bertolt Brecht – Žebrácká opera
dramatická tvorba avantgardních umělců z okruhu Devětsilu
lyrizace dramatického textu
život je hra, vše je podřízeno hře
např V. Nezval (Depeše na kolečkách, Schovávaná na schodech, Milenci z kiosku), Vančura (Učitel a žák, Nemocná dívka, Jezero Ukereve – protifašistické)
nesmírně nadaný dramatik a režisér
vycházel z realistického dramatu
přístup k divadlu jako ke koncertu – chtěl, aby výkony herců byly v harmonii
od herců žádal, aby ze sebe vydali maximum
zastával názor, že divadlo je kolektivní práce – není malých rolí (každá role se musí zahrát naplno)
zdůrazňoval, že divadlo je celek – výkon herců musí být sladěn
po osmačtyřicátém roku upadl v nemilost a nemohl tvořit tak, jak by si přál – napsal Láska a smrt, Vojna (1935) – zpracovaná lidová slovesnost